František Velecký, narozen 8. března 1934 ve Zvolenu, zemřel 5. října 2003 v Bratislavě, byl významný slovenský herec, který se navzdory absenci formálního hereckého vzdělání prosadil jako respektovaná osobnost československé kinematografie. Cesta k herectví Po absolvování stavební průmyslovky v roce 1951 pracoval František Velecký jako projektant v bratislavském Projektovém ústavu. Již během studií ho však přitahoval svět filmu a divadla. Láska k herectví nakonec převážila nad jeho původní profesí, a tak v roce 1964 opustil zaměstnání projektanta a začal se naplno věnovat herectví jako svobodnému povolání, ačkoliv neměl žádné formální herecké vzdělání. Průlom v kariéře Po několika menších rolích ve slovenských filmech jako Skalní v ofsajde (1960), Každý týždeň sedem dní (1964) a Nylonový mesiac (1965) přišel zásadní zlom v jeho kariéře. Režisér František Vláčil ho obsadil do role Mikoláše Kozlíka v historické feérii Marketa Lazarová (1967), která je dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších českých filmů všech dob. Velecký v ní ztvárnil syna loupeživého rytíře Kozlíka, který se zmocní Markety Lazarové (Magda Vašáryová). Tato role, ve které byl mimochodem dabován českým hercem Petrem Kostkou, se stala jeho životní rolí a zásadně ovlivnila jeho další uměleckou dráhu. V rozhovorech později s vděčností vzpomínal, jak režisér Vláčil během dlouhého natáčení zcela změnil jeho pohled na svět. Filmová kariéra Po úspěchu v Marketě Lazarové následovaly další významné role v českých filmech. Hned v roce 1968 se objevil v Makovcově povídce Otrávená travička z filmu Pražské noci jako sličný mladík s loutnou. V roce 1969 ztvárnil roli v televizním filmu Sladké hry minulého léta a v roce 1971 se představil jako Černý princ v pohádce Princ Bajaja. V maďarském filmu Még kér a nép (1972) hrál pruského generála barona Heinricha Augusta de la Motte Fouqué. Ve slovenské kinematografii se prosadil v mnoha filmech, mezi nimiž vyniká role Stacha v populární komedii Pacho, hybský zbojník (1975) režiséra Martina Ťapáka. Dále účinkoval ve filmech jako Horúčka (1975), Na konci diaľnice (1982), Iná láska (1985) či Let asfaltového holuba (1990). Kromě hraní si vyzkoušel i funkci pomocného režiséra v Jakubiskově snímku Zbehovia a pútnici (1968). Pozdní kariéra a mezinárodní uznání Po téměř třicetileté pauze se vrátil do českého filmu těsně před svou smrtí, kdy ztvárnil roli starého horala Kutiny v oscarovém dramatu Želary (2003) režiséra Ondřeje Trojana. Tento film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Posmrtně se objevil ještě v mezinárodní produkci The Brothers Grimm (2005) režiséra Terryho Gilliama, kde ztvárnil roli staré babizny. Další umělecké aktivity Kromě filmů účinkoval František Velecký také v televizních seriálech jako Vivat Beňovský a Na baňu klopajú. Jako profesionální divadelní herec působil krátce v letech 1980-1982 jako člen Divadla pro mládež ve Spišské Nové Vsi. V 90. letech rozšířil své umělecké aktivity o výtvarnictví a autorsky působil na výtvarných sympoziích v čiernobalogských lesích na EKO ART v Osrblí. Osobitý herecký projev František Velecký byl výraznou osobností slovenského herectví, která stála v opozici k mainstreamovým celebritám. Jeho ostře řezaná sugestivní tvář, magické uhrančivé oči, pevný přísný pohled, tvář ozdobená vousy a husté černé vlasy ho předurčily pro postavy silných, temperamentních a osudových mužů. Během své kariéry ztvárnil přibližně 50 rolí ve slovenských, českých, německých, maďarských a britsko-amerických filmech. František Velecký zemřel po těžké nemoci 5. října 2003 v Bratislavě ve věku 69 let, zanechávaje za sebou výraznou stopu v dějinách československé kinematografie.