Paul Klinger

Paul Klinger (14. června 1907, Essen – 14. listopadu 1971, Mnichov), vlastním jménem Paul Karl Heinrich Klinksik, byl německý divadelní a filmový herec, který se významně prosadil také v rozhlasových dramatech a dabingu. Raná léta a vzdělání Paul Klinger se narodil v Essenu jako syn stavebního inženýra Karla Heinricha Klinksika a Gertrud Emmy Mathilde (rozené Uhlendahl). Studoval na Helmholtz-Realgymnasium, kde se začal věnovat amatérskému divadlu společně se svým přítelem Helmutem Käutnerem. Později studoval architekturu a divadelní umění na Technické univerzitě v Mnichově, ani jeden z těchto oborů však nedokončil a místo toho se rozhodl pro hereckou kariéru. Divadelní a filmová kariéra Klinger debutoval jako herec v roce 1929. V roce 1933 podepsal smlouvu s Deutsches Theater v Berlíně a vystupoval také v Komische Oper a Hebbeltheater. Ve stejném roce zahájil svou filmovou kariéru ve snímku Du sollst nicht begehren (Nebudeš dychtit), což mu přineslo současně smlouvy s největšími německými filmovými studii té doby – Ufa, Terra Film a Tobis. Brzy se stal uznávanou filmovou hvězdou. Během nacistické éry se Klingerovi podařilo vyhnout propagandistickým filmům. Jak poznamenal divadelní režisér Hellmuth Matiasek: "Jeho vzhled a způsob vystupování – připomínající spíše předválečné salóny než zákopy východní fronty – ho uchránily od produkcí zadaných Josephem Goebbelsem." Místo toho hrál v klasických adaptacích děl Goetheho, Theodora Storma a Fontaneho. Během války účinkoval v dramatech režiséra Veita Harlana, včetně melodramatu Die goldene Stadt a adaptace románu Theodora Storma Immensee. Poválečná kariéra Po druhé světové válce ztvárnil Klinger hlavní roli po boku Ilse Steppat v debutovém filmu Kurta Maetziga Ehe im Schatten (Marriage in the Shadows, 1947). Tento významný snímek byl prvním německým poválečným filmem, který otevřeně konfrontoval téma perzekuce Židů během nacistického režimu. Klinger zde ztvárnil herce Hanse Wielanda, který odmítá opustit svou židovskou manželku navzdory rostoucímu tlaku nacistického režimu. Film byl založen na skutečném příběhu herce Joachima Gottschalka a jeho rodiny. V 50. letech dosáhl Klinger vrcholu své popularity. Stal se idolem publika díky otcovským rolím ve filmech jako Morgen ist alles besser a v trilogii Immenhof z poloviny 50. let. V adaptacích románů Ericha Kästnera Das fliegende Klassenzimmer (The Flying Classroom, 1954) ztvárnil postavu "Nichtrauchera" (Nekuřáka), tajemného muže žijícího v železničním vagónu, který se později ukáže být dávným přítelem oblíbeného učitele Justuse. Jeho citlivé ztvárnění této postavy patří k jeho nejpamátnějším rolím. V roce 1959 si zahrál polního maršála Erwina Rommela ve válečném thrilleru Rommel ruft Kairo (Rommel Calls Cairo), který byl natočen podle skutečné události z druhé světové války během severoafrické kampaně. Televizní a rozhlasová tvorba Od počátku 60. let se Klinger méně objevoval na filmovém plátně a zaměřil se na televizní kariéru. Širokému publiku se představil v šestidílném televizním seriálu Tim Frazer (1963) podle předlohy Francise Durbridgea, kde ztvárnil postavu Dr. Killicka, a v policejním seriálu Kommissar Brahm. Kromě práce pro divadlo, film a televizi se Klinger od roku 1940 objevoval v mnoha německých rozhlasových dramatech. V roce 1967 převzal titulní roli v dvanácté a poslední epizodě slavného rozhlasového seriálu Paula Templa, Paul Temple und der Fall Alex (Paul Temple and the Alex Affair) od Francise Durbridgea. Dabing Již od roku 1943 se Klinger věnoval filmovému dabingu. V 50. a 60. letech patřil k nejvytíženějším dabingovým hercům v německém filmovém průmyslu. Propůjčil svůj hlas mnoha známým zahraničním hercům, včetně Charltona Hestona, Binga Crosbyho (celkem 12krát), Jeana Gabina, Caryho Granta, Humphreyho Bogarta, Stewarta Grangera, Williama Holdena a Tyrona Powera. Osobní život Paul Klinger byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla v letech 1936-1945 herečka Hildegard Wolf, s níž měl jedno dítě. Z druhého manželství s herečkou Karin Andersen, které uzavřel v roce 1950, vzešly další dvě děti – dcera Christine (narozená 1953) a syn Michael (narozený 1958). S Karin Andersen, která byla o dvacet let mladší, se seznámil během natáčení kriminálního thrilleru v roce 1950, kdy pracovala na place jako fotografka. Později se společně objevili ve dvou filmech z cyklu Immenhof – Hochzeit auf Immenhof (1956) a Ferien auf Immenhof (1957). Paul Klinger zemřel 14. listopadu 1971 v Mnichově ve věku 64 let. V roce 1974 byla na jeho počest založena nezisková organizace "Paul-Klinger-Künstlersozialwerk e.V." (Nadace Paula Klingera pro sociální pomoc umělcům), která podporuje znevýhodněné umělce. U příležitosti stého výročí jeho narození v roce 2007 vydalo Německo pamětní poštovní známku s nákladem deseti milionů kusů. V jeho rodném městě Essen je po něm pojmenována ulice.