Rudy Vallee

Rudy Vallee (28. července 1901, Island Pond, Vermont, USA – 3. července 1986, North Hollywood, Kalifornie, USA), vlastním jménem Hubert Prior Vallée, byl americký zpěvák, saxofonista, kapelník, herec a bavič. Stal se prvním mužským zpěvákem, který se z lokálních rozhlasových vysílání v New Yorku vypracoval k celonárodní popularitě jako tzv. crooner (zpěvák milostných písní). Raná léta a hudební kariéra Vallee vyrůstal ve Westbrooku ve státě Maine. Jeho otec Charles Alphonse Vallée měl francouzsko-kanadské kořeny z Quebecu, zatímco matka Catherine Lynch pocházela z anglicko-irské rodiny. Již v mládí se Vallee naučil hrát na bicí, klarinet a saxofon. V roce 1917 se ve svých pouhých 15 letech pokusil narukovat do amerického námořnictva, aby bojoval v první světové válce, ale byl propuštěn, když úřady zjistily jeho skutečný věk. Studoval na Yaleově univerzitě, kde v roce 1927 získal bakalářský titul z filozofie. Během studií změnil své jméno z Hubert na Rudy na počest saxofonisty Rudyho Wiedoefta, kterého obdivoval. Cesta k filmové kariéře V roce 1928, po absolvování Yale, založil Vallee kapelu "Rudy Vallee and the Connecticut Yankees". Se svým tenkým, kolísavým tenorovým hlasem se prosadil především jako interpret sladkých balad. Jeho zpěv, hra na saxofon a inovativní aranžmá, která psal pro svou kapelu, přitahovaly stále více posluchačů, zejména mladých žen. Téhož roku začal vystupovat v rádiu a rychle se stal jedním z prvních crooners. V roce 1929 začal moderovat populární rozhlasový pořad The Fleischmann's Yeast Hour, který mu přinesl celonárodní slávu. Filmová kariéra Vallee debutoval ve filmu v roce 1929 snímkem The Vagabond Lover pro společnost RKO Radio, který měl využít jeho pěveckou popularitu. Ve 30. a počátkem 40. let se objevoval především v muzikálech, kde často hrál postavy, které byly tenkými variacemi jeho samotného, například ve filmech Sweet Music (1935) nebo Time Out for Rhythm (1941). Postupně, jak se zlepšovaly jeho herecké schopnosti a jeho popularita jako zpěváka začala klesat, dostával náročnější role. Zlomovým bodem v jeho filmové kariéře se stal rok 1942, kdy ztvárnil roli J.D. Hackensackera III v komedii The Palm Beach Story režiséra Prestona Sturgese. Jeho výkon bohatého, ale skromného milionáře byl kritiky vysoce ceněn a ukázal jeho komediální talent. V roce 1945 hrál po boku Adolphe Menjoua a Pata O'Briena v komedii Man Alive a v roce 1947 získal vedlejší roli okresního prokurátora Tommyho Chamberlaina v klasické romantické komedii The Bachelor and the Bobby-Soxer, kde se objevil po boku Caryho Granta a Myrny Loy. V roce 1948 se objevil v černé komedii Unfaithfully Yours, opět pod vedením Prestona Sturgese, kde ztvárnil postavu Augusta Henshlera, švagra hlavního hrdiny v podání Rexe Harrisona. Pozdější kariéra V roce 1955 účinkoval ve filmu Gentlemen Marry Brunettes, kde hrál s Jane Russell, Alanem Youngem a Jeanne Crain. Jedním z jeho největších úspěchů bylo účinkování na Broadwayi v roli J.B. Biggleyho v muzikálu How to Succeed in Business Without Really Trying v roce 1961. Tuto roli si zopakoval i ve filmové verzi z roku 1967, což potvrdilo jeho schopnost přizpůsobit se měnícím se trendům v zábavním průmyslu. V 60. letech se objevil v populárním televizním seriálu Batman jako padouch Lord Marmaduke Ffogg a v roce 1971 v epizodě "Marmalade Wine" seriálu Night Gallery jako pomstychtivý chirurg. Jeho filmová a televizní kariéra pokračovala až do 70. let, kdy se objevil v Elvisově filmu Live a Little, Love a Little (1968) a dalších produkcích. Osobní život a odkaz Vallee byl čtyřikrát ženatý, mezi jeho manželky patřila i filmová hvězda Jane Greer. Jeho poslední manželkou byla herečka a modelka Eleanor Norris, se kterou se oženil v roce 1946 a která později napsala paměti o jejich společném životě s názvem My Vagabond Lover. Rudy Vallee zemřel 3. července 1986 na rakovinu ve věku 84 let. Jeho hudba zůstává součástí soundtracků mnoha filmů, včetně Bonnie and Clyde, Miller's Crossing a Nixon. Za svůj přínos filmovému průmyslu získal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a v roce 2011 byl posmrtně uveden do Síně slávy Vermontské asociace rozhlasových pracovníků.