Vyacheslav Tikhonov

Vyacheslav Vasilyevich Tikhonov, narozen 8. února 1928 v Pavlovském Posadu nedaleko Moskvy, zemřel 4. prosince 2009 v Moskvě, byl významný sovětský a ruský herec, který se proslavil především svým ztvárněním sovětského špiona Stierlitze v televizním seriálu Seventeen Moments of Spring. Dětství a začátky kariéry Vyacheslav Tikhonov se narodil v rodině inženýra místní textilní továrny a učitelky mateřské školy. Ačkoliv snil o herecké kariéře, jeho rodiče pro něj plánovali jinou profesní dráhu. Během druhé světové války pracoval v muniční továrně a později jako kovodělník. V roce 1945 se mu podařilo nastoupit na hereckou fakultu VGIK (Všesvazový státní institut kinematografie), kterou v roce 1950 absolvoval s vyznamenáním. Svou hereckou kariéru zahájil na scéně Divadelního studia filmového herce, kde působil šest let. Filmová kariéra v 50. a 60. letech Tikhonov debutoval ve filmu v roce 1948, ale prvních několik let se objevoval v relativně méně známých filmech. Širší uznání získal po účinkování v dramatu It Happened in Penkovo (1958). Následovaly válečné filmy jako May Stars (1959), který se odehrává v Praze, a On the Seven Winds (1962). Ve filmu Thirst (1959), založeném na skutečných událostech, ztvárnil Tikhonov průzkumníka v operaci na osvobození oděské vodárny od nacistů, což byla jedna z jeho prvních špionážních rolí. V dramatu Two Lives (1961) hrál muže, který se ve Francii náhodně setká s člověkem, s nímž před 40 lety bojoval na opačných stranách revoluce v roce 1917. Za roli učitele dějepisu ve filmu We'll Live Till Monday (1968) získal státní cenu. Mezinárodní úspěch s filmem War and Peace Významným milníkem v Tikhonově kariéře bylo ztvárnění knížete Andreje Bolkonského v osmihodinovém eposu War and Peace (1968) režiséra Sergeje Bondarchuka. Tento film, adaptace románu Lva Tolstého, získal v roce 1969 Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tikhonov se role údajně ujal na doporučení ministra kultury poté, co Innokentij Smoktunovsky dal přednost roli v Kozincevově Hamletovi a Oleg Strizhenov nebyl k dispozici. Stierlitz - role, která definovala jeho kariéru V roce 1973 se Tikhonov proslavil rolí, která ho nejvíce proslavila v bývalých sovětských republikách, když ho režisérka Tatiana Lioznova vybrala pro adaptaci románu Juliana Semjonova Seventeen Moments of Spring. Ztvárnil zde postavu sovětského špiona Stierlitze (plukovníka Maxima Isajeva), který působí v Berlíně během druhé světové války. Seriál se odehrává během 17 dnů na jaře 1945, těsně před porážkou nacistického Německa, a zaměřuje se na snahy sovětského agenta zmařit tajná mírová jednání mezi nacisty a USA. Tato role mu vynesla titul Národní umělec SSSR (1974) a obrovskou popularitu, která učinila z jeho postavy Stierlitze hrdinu stovek anekdot. Pozdější kariéra V roce 1976 se Tikhonov znovu spojil s Bondarchukem v adaptaci románu Michaila Šolochova They Fought for Their Country, za což získal další státní cenu. Rok 1977 přinesl změnu tempa s Rostockého filmem White Bim Black Ear, který byl nominován na Oscara. Tikhonov zde ztvárnil stárnoucího spisovatele, kterého si "adoptuje" štěně setra. Ačkoliv byl často obsazován jako voják nebo špion, dokázal zaujmout i v těchto rolích, například jako generál KGB v thrilleru z období studené války TASS Is Authorized to Declare (1984), dalším televizním seriálu podle Semjonovova románu. Pozdní tvorba a odkaz V pozdějších letech prokázal Tikhonov širší herecký rozsah, včetně role biskupa ve filmové verzi Dostojevského Běsů (1992) a Karla Velikého ve filmu To Kill a Dragon (1998) podle válečné satiry Jevgenije Švartse. Objevil se také v Oscarovém filmu Nikity Michalkova Burnt By the Sun (1994) a jeho pokračování z roku 2010, které bylo dokončeno před jeho smrtí. Jeho posledním filmem byl Andersen: Life Without Love (2006) režiséra Eldara Rjazanova, kde ztvárnil Boha. Osobní život a ocenění V roce 1948 se Tikhonov oženil s populární herečkou Nonnou Mordyukovovou, s níž měl syna Vladimira, který se také stal hercem. Manželství bylo rozvedeno v roce 1963. Později se oženil s Tamarou Ivanovnou Tikhonovovou, s níž měl dceru Annu (narozenou 1969), která se rovněž stala herečkou. Vyacheslav Tikhonov byl nositelem mnoha státních vyznamenání, včetně titulů Národní umělec SSSR (1974) a Hrdina socialistické práce (1982). V roce 2003 mu prezident Vladimir Putin udělil Řád za zásluhy o vlast třetího stupně. V roce 2002 prodělal infarkt, ale zotavil se a vrátil se k herectví. Zemřel na srdeční selhání 4. prosince 2009 v Moskvě a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově. Od roku 2017 se na jeho počest koná Mezinárodní filmový festival Vyacheslava Tikhonova s názvem "17 Moments". V roce 2018 bylo v Pavlovském Posadu otevřeno muzeum V. Tikhonova v domě, kde se narodil a vyrůstal. V roce 2019 byla v Pavlovském Posadu přejmenována Volodarského ulice na Tikhonovovu a v roce 2022 zde byl odhalen jeho pomník.