Nino Tempo

Nino Tempo (6. ledna 1935, Niagara Falls, New York, USA – 10. dubna 2025, West Hollywood, Kalifornie, USA) byl americký hudebník, zpěvák, saxofonista a herec. Narodil se jako Antonino LoTempio a proslavil se především jako hudební partner své starší sestry April Stevens (vlastním jménem Caroline Vincinette LoTempio) a jako frontman funkové kapely 5th Ave. Sax ze 70. let. Dětství a počátky kariéry Nino Tempo byl hudebním zázračným dítětem. Již ve čtyřech letech vyhrál talentovou soutěž a v sedmi letech vystoupil v televizi s Bennym Goodmanem. Po přestěhování rodiny do Kalifornie účinkoval v rozhlasovém pořadu Horace Heidta, kde předvedl klarinetové sólo Bennyho Goodmana. Jako dítě se naučil hrát na klarinet a tenorový saxofon. Jeho herecká kariéra začala v roce 1945, kdy se objevil v několika filmech bez uvedení v titulcích. První kreditovanou roli získal ve filmu The Red Pony (1949). Následně hrál v dalších filmech včetně The Glenn Miller Story (1954), The Girl Can't Help It (1956) a Johnny Trouble (1957). Hudební kariéra Tempo začal budovat kariéru jako studiový hudebník, hrál na saxofon a také komponoval a aranžoval pro umělce jako Rosemary Clooney, Bobby Darin, Steve Lawrence a později i pro Franka Sinatru. Byl členem slavné studiové skupiny The Wrecking Crew, která dominovala losangeleským nahrávacím studiím v 60. a 70. letech. Spolupracoval také s producentem Philem Spectorem na mnoha jeho hitech. Největší úspěch zaznamenal v roce 1963, kdy se svou sestrou April Stevens nahrál píseň Deep Purple, která se dostala na první místo žebříčku Billboard Hot 100 a získala Grammy Award za nejlepší rock and rollovou nahrávku roku. Tato coververze klasické skladby z roku 1939 se stala jejich nejznámějším hitem a prodala více než milion kopií. Duo pokračovalo v nahrávání dalších standardů jako Whispering (dosáhla 11. místa v žebříčku) a Stardust (32. místo). V roce 1973, téměř deset let po úspěchu Deep Purple, založil Tempo skupinu Nino Tempo and 5th Ave. Sax, se kterou měl hit Sister James, který dosáhl 53. místa v žebříčku Hot 100. Tato skladba, nahraná ve studiu A&M Records s podporou, produkcí a aranžmá Jeffa Barryho, se stala jednou z prvních instrumentálních diskotékových nahrávek, které se dostaly do národních žebříčků. Pozdější kariéra V roce 1975 hrál Tempo na saxofon na albu Johna Lennona Rock 'n' Roll a byl sólistou na albu The Kenny Rankin Album (1976). V 80. letech působil jako dabér v několika televizních speciálech Garfield. V 90. letech se vrátil k jazzové hudbě a nahrál několik sólových jazzových alb. Tempo pokračoval v hraní, komponování a produkování hudby až do 21. století. Vystupoval po celém světě jako sólový umělec i se svou sestrou a měl dlouhou kariéru jako studiový hudebník. Filmová kariéra Jako herec se Nino Tempo objevil v několika významných filmech. V Johnny Trouble (1957) hrál po boku Ethel Barrymore v její poslední filmové roli. Mezi jeho další filmy patří Operation Petticoat (1959) a The Idolmaker (1980), kde se podílel i na soundtracku. V tomto filmu, který režíroval Taylor Hackford, Tempo hrál na saxofon ve třech skladbách: instrumentálních Come and Get It a I Know Where You're Goin' a v repríze písně I Believe It Can Be Done. Nino Tempo byl všestranným umělcem – zpěvákem, tanečníkem, saxofonistou, klarinetistou a hercem. V roce 1999 byl spolu se svou sestrou uveden do Buffalo Music Hall of Fame a v roce 2019 do Niagara Falls Music Hall of Fame. Zemřel 10. dubna 2025 ve svém domě v West Hollywoodu ve věku 90 let.