Lilyan Tashman

Lilyan Tashman, 23. října 1896, Brooklyn, New York, USA – 21. března 1934, New York, USA, herečka Lilyan Tashman se narodila v Brooklynu jako nejmladší z deseti dětí židovských rodičů Rose Cook a Morrise Tashmana, výrobce dětského oblečení. Již od mládí projevovala touhu po umělecké kariéře a díky svým výrazným rysům, blonďatým vlasům a jedinečnému typu krásy začínala jako modelka. Divadelní začátky Její divadelní kariéra odstartovala v roce 1916, kdy ji při večeři v restauraci Rector's zaujal slavný producent Florenz Ziegfeld a nabídl jí místo v revue The Century Girl. Následně se objevila v prestižních Ziegfeld Follies v letech 1916 a 1917, kde vystupovala po boku takových hvězd jako byli Eddie Cantor, W. C. Fields a Will Rogers. V letech 1919 až 1921 působila jako náhradnice herečky Iny Claire v úspěšné divadelní komedii The Gold Diggers, která se hrála dva roky. Filmové začátky a éra němého filmu Tashman debutovala ve filmu Experience (1921) po boku Richarda Barthelmesse a Nity Naldi. Po období neúspěchů v New Yorku se v roce 1922 přestěhovala do Hollywoodu, aby rozvíjela svou filmovou kariéru. Její první významnější rolí byla podpůrná role ve filmu Head Over Heels (1922) s Mabel Normand. Zlom v její kariéře přišel s filmem The Garden of Weeds (1924), kde její ztvárnění světácké sborové dívky upoutalo pozornost kritiky. V roce 1924 se objevila v šesti filmech a postupně si budovala solidní kariéru. Hvězda stříbrného plátna Během své kariéry natočila Tashman více než 60 filmů a stala se známou především svými vedlejšími rolemi, kde často hrála cynické záporné postavy nebo "tu druhou ženu". Mezi její významné němé filmy patří Pretty Ladies (1925), So This Is Paris (1926) a Camille (1927). Na rozdíl od mnoha svých současníků zvládla Tashman hladký přechod do éry zvukového filmu, a to díky svému hlubokému a jasnému hlasu, který byl popisován jako "medový bourbon". Úspěchy ve zvukovém filmu Její první významný zvukový film byl Bulldog Drummond (1929), kde hrála po boku Ronalda Colmana. Film byl nominován na Oscara a Tashmanin výkon byl kritiky vysoce ceněn. Následovaly další úspěšné filmy jako Gold Diggers of Broadway (1929), The Trial of Mary Dugan (1929) a New York Nights (1929). V roce 1931 podepsala smlouvu s Paramountem a natočila pět filmů, včetně Girls About Town, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí jako Marie, vysokopostavená společnice s vtipnými hláškami a cynickým pohledem na svět. Vrchol kariéry K jejím nejpopulárnějším filmům patří Millie (1931), kde hrála Helen Riley, světáckou a cynickou přítelkyni hlavní hrdinky v podání Helen Twelvetrees. Ve filmu Murder by the Clock (1931) předvedla svůj talent pro ztvárnění záporných postav. Mezi její další významné filmy patří The Wiser Sex (1932), Scarlet Dawn (1932) a Too Much Harmony (1933). Její poslední dokončený film byl Riptide (1934) s Normou Shearer. Osobní život a odkaz V roce 1914 se Tashman provdala za vaudevillového umělce Ala Lee, ale v roce 1921 se rozvedli. V roce 1925 se provdala za herce Edmunda Lowe, s nímž zůstala až do své smrti. Pár byl známý svým extravagantním životním stylem a velkolepými večírky ve svém domě v Beverly Hills. Tashman byla považována za jednu z nejlépe oblékaných žen v Hollywoodu s šatníkem v hodnotě přes milion dolarů. V roce 1932 byla Tashman hospitalizována kvůli operaci, která byla veřejnosti prezentována jako odstranění slepého střeva. Ve skutečnosti se jednalo o rakovinu břicha. Přestože její zdraví sláblo, pokračovala v natáčení. V únoru 1934 odletěla do New Yorku natáčet film Frankie and Johnny, ale byla natolik vyčerpaná, že potřebovala přestávky. Zemřela 21. března 1934 ve věku 37 let. Její pohřeb v Brooklynu přilákal více než 10 000 fanoušků a truchlících. Lilyan Tashman zůstává zapamatována jako jedna z nejvýraznějších charakterních hereček své doby, jejíž kariéra byla předčasně ukončena. Její schopnost ztvárnit sofistikované, vtipné a někdy i zlomyslné postavy z ní učinila nezapomenutelnou součást zlaté éry Hollywoodu.