Sesilia Takaishvili: Nejlepší filmy a seriály

30. 9. 1906 - 21. 5. 1984 (77 let)
?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Sesilia Takaishvili: Filmy a seriály

  • Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh
    Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh (1983)
    FilmRole: Molare
    79%
    1
  • Babička a já
    Babička a já (1962)
    FilmRole: Bebia Olga
    79%
    2
  • Strom přání
    Strom přání (1976)
    FilmRole: Maradia
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Lika KavjaradzeSoso JachvlianiZaza KolelishviliKote DaushviliSofiko ChiaureliErosi Mandjgaladze
    Režie:Tengiz Abuladze
    77%
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Lika KavjaradzeSoso JachvlianiZaza KolelishviliKote DaushviliSofiko ChiaureliErosi Mandjgaladze
    Režie:Tengiz Abuladze
    3
  • Cizí děti
    Cizí děti (1958)
    FilmRole: Elisabedi
    Nato, studentka, se na ulici spřátelí se dvěma dětmi, bratrem a sestrou. Netuší, že jejich otec se právě rozešel se svou manželkou, protože si s dětmi nenašla společnou řeč. Když se s Natou setká, zamilují se do sebe, ale jejich vztah nemá dlouhého trvání. Jednoho dne náhodou potká svou odloučenou manželku a rozhodne se vrátit k ní, opouštějíc jak Nato, tak i děti. Zoufalá Nato chce také odejít, ale uvědomí si, že nemůže nechat děti samotné.
    Žánry:DramaRodinnýRomantický
    Hrají:Tsitsino TsitsishviliOtar KoberidzeNeya ZorkayaNani ChiqvinidzeSesilia TakaishviliBoris Kordunov
    Režie:Tengiz Abuladze
    77%
    Nato, studentka, se na ulici spřátelí se dvěma dětmi, bratrem a sestrou. Netuší, že jejich otec se právě rozešel se svou manželkou, protože si s dětmi nenašla společnou řeč. Když se s Natou setká, zamilují se do sebe, ale jejich vztah nemá dlouhého trvání. Jednoho dne náhodou potká svou odloučenou manželku a rozhodne se vrátit k ní, opouštějíc jak Nato, tak i děti. Zoufalá Nato chce také odejít, ale uvědomí si, že nemůže nechat děti samotné.
    Žánry:DramaRodinnýRomantický
    Hrají:Tsitsino TsitsishviliOtar KoberidzeNeya ZorkayaNani ChiqvinidzeSesilia TakaishviliBoris Kordunov
    Režie:Tengiz Abuladze
    4
  • Me vkhedav mzes
    Me vkhedav mzes (1965)
    FilmRole: Akvirine
    76%
    5
  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1968)
    FilmRole: Domna
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    Hrají:Vakhtang KikabidzeSergo ZaqariadzeAnastasiya VertinskayaEvgeni LeonovFrunzik MkrtchyanSofiko Chiaureli
    Režie:Georgi Daneliya
    75%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    Hrají:Vakhtang KikabidzeSergo ZaqariadzeAnastasiya VertinskayaEvgeni LeonovFrunzik MkrtchyanSofiko Chiaureli
    Režie:Georgi Daneliya
    6
  • Tojinebi itsinian
    Tojinebi itsinian (1963)
    FilmRole: Gutsa
    74%
    7
  • Keto a Kote
    Keto a Kote (1948)
    FilmRole: Princess III
    73%
    8
  • Rotsa akvavda nushi
    Rotsa akvavda nushi (1973)
    Film
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    Žánry:RomantickýSportovní
    Hrají:Zura KipshidzeSesilia TakaishviliDodo AbashidzeLia KapanadzeMarine TbileliLika Kavjaradze
    Režie:Lana Gogoberidze
    73%
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    Žánry:RomantickýSportovní
    Hrají:Zura KipshidzeSesilia TakaishviliDodo AbashidzeLia KapanadzeMarine TbileliLika Kavjaradze
    Režie:Lana Gogoberidze
    9
  • Tříska
    Tříska (1956)
    FilmRole: Sesilya
    Gruzínská veselohra. Řidička osobního auta Lia je mladá, živá dívka, která má ostrý jazyk. Její kritika jí způsobuje jen nesnáze. Nikdo ji nechce za šoférku. Lia se však změní, když se zamiluje do mladého architekta Georgije, s jehož služebním vozem jezdí. Ale Georgij je zasnouben s vypočítavou Tamarou a Lia proto nemá naději. Lia se snaží Georgijovi pomoci alespoň v jeho práci a jde k ministrovi, kterému vysvětlí, že jedině Georgij má správný názor na způsob stavby nových domů, i když s ním jeho šéf nesouhlasí. Georgij konečně prohlédne pravý charakter své snoubenky a rozchází se s ní, aby mohl žít s tou, která k němu patří, s Liou. (FILMOVÝ PŘEHLED 48 / 1957)
    Žánry:KomedieRomantický
    Hrají:Leila AbashidzeTengiz MushkudianiGiorgi GegechkoriMarine TbileliAkaki KvantalianiJujuna Dugladze
    Režie:Nikoloz Sanishvili
    63%
    Gruzínská veselohra. Řidička osobního auta Lia je mladá, živá dívka, která má ostrý jazyk. Její kritika jí způsobuje jen nesnáze. Nikdo ji nechce za šoférku. Lia se však změní, když se zamiluje do mladého architekta Georgije, s jehož služebním vozem jezdí. Ale Georgij je zasnouben s vypočítavou Tamarou a Lia proto nemá naději. Lia se snaží Georgijovi pomoci alespoň v jeho práci a jde k ministrovi, kterému vysvětlí, že jedině Georgij má správný názor na způsob stavby nových domů, i když s ním jeho šéf nesouhlasí. Georgij konečně prohlédne pravý charakter své snoubenky a rozchází se s ní, aby mohl žít s tou, která k němu patří, s Liou. (FILMOVÝ PŘEHLED 48 / 1957)
    Žánry:KomedieRomantický
    Hrají:Leila AbashidzeTengiz MushkudianiGiorgi GegechkoriMarine TbileliAkaki KvantalianiJujuna Dugladze
    Režie:Nikoloz Sanishvili
    10

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.