?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Maria Eugenia Sueiro: Filmy a seriály

  • Motocyklové deníky
    Motocyklové deníky (2004)
    Film

    Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)

    70%

    Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)

    1
  • Música en espera
    Música en espera (2009)
    Film
    70%
    2
  • Derecho de familia
    Derecho de familia (2006)
    Film
    Ariel Perelman je právník jako jeho otec. Je mezi nimi však jeden zásadní rozdíl. Zatímco jeho otec zastupuje nejrozmanitější barvité postavy kriminálníků, Ariel má co do činění spíše s duchy... Pracuje totiž pro právní oddělení, které zastupuje své klienty v jejich nepřítomnosti. Jeho život je dost šedivý. Pak se věci začnou měnit k lepšímu. Ožení se s krásnou ženou, která se zdála pro něj nedosažitelná. Má s ní dítě, jeho sebevědomí začíná růst... Uprostřed těchto změn se však na něj otec obrátí s naléhavou záležitostí. Ariel musí učinit rozhodnutí, které má zásadním způsobem změnit jeho život. Postaví se konečně na vlastní nohy, nebo setrvá ve stínu svého starého otce?
    67%
    Ariel Perelman je právník jako jeho otec. Je mezi nimi však jeden zásadní rozdíl. Zatímco jeho otec zastupuje nejrozmanitější barvité postavy kriminálníků, Ariel má co do činění spíše s duchy... Pracuje totiž pro právní oddělení, které zastupuje své klienty v jejich nepřítomnosti. Jeho život je dost šedivý. Pak se věci začnou měnit k lepšímu. Ožení se s krásnou ženou, která se zdála pro něj nedosažitelná. Má s ní dítě, jeho sebevědomí začíná růst... Uprostřed těchto změn se však na něj otec obrátí s naléhavou záležitostí. Ariel musí učinit rozhodnutí, které má zásadním způsobem změnit jeho život. Postaví se konečně na vlastní nohy, nebo setrvá ve stínu svého starého otce?
    3
  • Žena bez hlavy
    Žena bez hlavy (2008)
    Film
    Verónica, žena z vyšší společenské vrstvy v současné Argentině, se při jízdě autem skloní pro zvonící telefon a ve stejném okamžiku její vůz narazí do čehosi na cestě. Žena odjede, ale později v ní začne sílit podezření, že při srážce někoho zabila. Zatím poslední snímek argentinské režisérky Lucrecie Martelové, autorky filmů Bažina (La ciénaga, 2001) a Svatoušek (La niña santa, 2004), představuje radikálně matoucí filmovou zkušenost. Točí se kolem události, která se mohla (ale také nemusela) stát ve chvíli nepozornosti a o níž si kvůli nedostatku informací nelze udělat srozumitelný celkový obrázek. Podobně zastřený a neproniknutelný je ovšem celý film, jímž nás provází Verónica coby titulní „žena bez hlavy“: odcizená a distancovaná od svého bezprostředního okolí. Rámování záběrů, libujících si v detailech, fragmentárních kompozicích a různých zrcadlících plochách, eliptické vyprávění, vrhající nás doprostřed situací, v nichž není snadné se zorientovat, i absence hudebního podkresu, jenž by dodal celému filmu jednotící náladu - to vše dohromady vytváří pocit dezorientace, odtrženosti od světa, do něhož skrze plátno nahlížíme. Zmatečný duševní stav hlavní hrdinky, odrážený ve stylu celého filmu, bývá interpretován také v souvislosti se současnou argentinskou společností. Samotná režisérka prohlásila, že snímek reflektuje neschopnost Argentiny vyrovnat se s narůstajícími rozdíly mezi sociálními vrstvami v zemi. Dobře situovaná žena tak mohla snadno přehlédnout neštěstí, které způsobila někomu z nižší společenské třídy. Veróničino nepotvrzené podezření a reakce jejího okolí lze také možné položit do souvislosti s historickou pamětí Argentiny jako země, jež se nedokáže vypořádat s vlastní zločinnou minulostí v období diktatury. Každopádně je Žena bez hlavy snímkem, který velmi naléhavě staví před diváka otázky a záhady a zároveň ho opatrně upozorňuje na nemožnost jejich řešení. (Letní filmová škola)
    65%
    Verónica, žena z vyšší společenské vrstvy v současné Argentině, se při jízdě autem skloní pro zvonící telefon a ve stejném okamžiku její vůz narazí do čehosi na cestě. Žena odjede, ale později v ní začne sílit podezření, že při srážce někoho zabila. Zatím poslední snímek argentinské režisérky Lucrecie Martelové, autorky filmů Bažina (La ciénaga, 2001) a Svatoušek (La niña santa, 2004), představuje radikálně matoucí filmovou zkušenost. Točí se kolem události, která se mohla (ale také nemusela) stát ve chvíli nepozornosti a o níž si kvůli nedostatku informací nelze udělat srozumitelný celkový obrázek. Podobně zastřený a neproniknutelný je ovšem celý film, jímž nás provází Verónica coby titulní „žena bez hlavy“: odcizená a distancovaná od svého bezprostředního okolí. Rámování záběrů, libujících si v detailech, fragmentárních kompozicích a různých zrcadlících plochách, eliptické vyprávění, vrhající nás doprostřed situací, v nichž není snadné se zorientovat, i absence hudebního podkresu, jenž by dodal celému filmu jednotící náladu - to vše dohromady vytváří pocit dezorientace, odtrženosti od světa, do něhož skrze plátno nahlížíme. Zmatečný duševní stav hlavní hrdinky, odrážený ve stylu celého filmu, bývá interpretován také v souvislosti se současnou argentinskou společností. Samotná režisérka prohlásila, že snímek reflektuje neschopnost Argentiny vyrovnat se s narůstajícími rozdíly mezi sociálními vrstvami v zemi. Dobře situovaná žena tak mohla snadno přehlédnout neštěstí, které způsobila někomu z nižší společenské třídy. Veróničino nepotvrzené podezření a reakce jejího okolí lze také možné položit do souvislosti s historickou pamětí Argentiny jako země, jež se nedokáže vypořádat s vlastní zločinnou minulostí v období diktatury. Každopádně je Žena bez hlavy snímkem, který velmi naléhavě staví před diváka otázky a záhady a zároveň ho opatrně upozorňuje na nemožnost jejich řešení. (Letní filmová škola)
    4
  • Año sin amor, Un
    Año sin amor, Un (2005)
    Film
    63%
    5
  • Encarnación
    Encarnación (2007)
    Film
    „Jsem herečka,“ tvrdí Erni Levierová alias Encarnación, a tak se také vidí. Sice ví, že nejlepší léta má už za sebou, ale snaží se nevšímat si potutelných úsměvů za zády. Svůj byt v Buenos Aires má vyzdobený plakáty z béčkových filmů, v nichž hrála. Jinak vede normální život. Má šťastný milostný vztah s mužem středního věku. Zakládá si webové stránky, aby se udržela v podvědomí veřejnosti. Teprve pozvání na oslavu narozenin neteře Any ji donutí podívat se pravdě do očí. Ana díky tetě objeví něco ze života dospělých a pro Erni bude návštěva obtížným střetem s vlastními kořeny. Minimalistický styl filmu připomíná současnou argentinskou režisérskou špičku, ale zde neslouží k estetizujícím hrátkám, nýbrž k pokusu o psychologickou sondu. (FEBIOFEST 2009)
    Žánry:Drama
    61%
    „Jsem herečka,“ tvrdí Erni Levierová alias Encarnación, a tak se také vidí. Sice ví, že nejlepší léta má už za sebou, ale snaží se nevšímat si potutelných úsměvů za zády. Svůj byt v Buenos Aires má vyzdobený plakáty z béčkových filmů, v nichž hrála. Jinak vede normální život. Má šťastný milostný vztah s mužem středního věku. Zakládá si webové stránky, aby se udržela v podvědomí veřejnosti. Teprve pozvání na oslavu narozenin neteře Any ji donutí podívat se pravdě do očí. Ana díky tetě objeví něco ze života dospělých a pro Erni bude návštěva obtížným střetem s vlastními kořeny. Minimalistický styl filmu připomíná současnou argentinskou režisérskou špičku, ale zde neslouží k estetizujícím hrátkám, nýbrž k pokusu o psychologickou sondu. (FEBIOFEST 2009)
    Žánry:Drama
    6
  • Ztracená objetí
    Ztracená objetí (2004)
    Film

    Hlavním hrdinou filmu je Ariel Makaroff, který je rozhodnutý stát se Evropanem, opustit Buenos Aires a pomocí dokumentů od své babičky, která do jižní Ameriky emigrovala z Polska během světové války, si otevřít cestu na starý kontinent. Na pozadí tohoto rozhodování poznáváme ostatní členy jeho rodiny, přátele a známé. Ariel v sobě potlačuje zlobu na otce, který opustil jeho matku krátce po Arielově narození. Nezná důvody, které ho vedly k takovému rozhodnutí, ale konečně po letech má možnost si s otcem vše vysvětlit.

    60%

    Hlavním hrdinou filmu je Ariel Makaroff, který je rozhodnutý stát se Evropanem, opustit Buenos Aires a pomocí dokumentů od své babičky, která do jižní Ameriky emigrovala z Polska během světové války, si otevřít cestu na starý kontinent. Na pozadí tohoto rozhodování poznáváme ostatní členy jeho rodiny, přátele a známé. Ariel v sobě potlačuje zlobu na otce, který opustil jeho matku krátce po Arielově narození. Nezná důvody, které ho vedly k takovému rozhodnutí, ale konečně po letech má možnost si s otcem vše vysvětlit.

    7
  • Aparecidos
    Aparecidos (2008)
    Film
    59%
    8
  • Blíženci
    Blíženci (2005)
    Film
    Lucia a Daniel mají tři děti. Dvě z nich, Jeremias a Meme, žijí s rodiči. Matka je přísná žena, která musí mít vše pod kontrolou, aby se děti mohly zařadit do maloměšťáckého prostředí. Nejstarší ze sourozenců Ezequiel přijíždí ze Španělska se svou snoubenkou a zjišťuje, že rodina skrývá děsivé tajemství. Jeho odhalení však nemůže vést k vyřešení situace. Albertina Carri se dotýká tabuizovaného tématu incestu. V kontextu současné argentinské kinematografie patří vedle Luise Ortegy nebo Adriána Caetana k filmařům navazujícím na realistickou tradici, která si klade za cíl společensko-kritickou reflexi. V roli matky vyniká známá divadelní a filmová herečka Cristina Banegas, která této moderní tragédii dodává starořeckou teatrálnost. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    59%
    Lucia a Daniel mají tři děti. Dvě z nich, Jeremias a Meme, žijí s rodiči. Matka je přísná žena, která musí mít vše pod kontrolou, aby se děti mohly zařadit do maloměšťáckého prostředí. Nejstarší ze sourozenců Ezequiel přijíždí ze Španělska se svou snoubenkou a zjišťuje, že rodina skrývá děsivé tajemství. Jeho odhalení však nemůže vést k vyřešení situace. Albertina Carri se dotýká tabuizovaného tématu incestu. V kontextu současné argentinské kinematografie patří vedle Luise Ortegy nebo Adriána Caetana k filmařům navazujícím na realistickou tradici, která si klade za cíl společensko-kritickou reflexi. V roli matky vyniká známá divadelní a filmová herečka Cristina Banegas, která této moderní tragédii dodává starořeckou teatrálnost. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    9

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.