Mira Stupica

Miroslava „Mira" Stupica se narodila 17. srpna 1923 v Gnjilane v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a byla srbskou herečkou nejznámější pro svou práci v divadle, ale také měla rozsáhlou kariéru v televizi a ve filmech . Těšila se trvalé popularitě po více než 60 let a byla svými kolegy oslavována jako „herečka století", je považována za jednu z nejlepších srbských hereček všech dob . Divadelní začátky a raná kariéra Todorović začala hrát během střední školy, když se přihlásila a dokončila herecké studio Uměleckého divadla v Bělehradě, kde brzy začala profesionálně hrát v roce 1940 poté, co si jí všiml Viktor Starčić . V roce 1941 přešla do Národního divadla v Bělehradě . Její raná kariéra, stejně jako její osobní život v té době, se soustředila kolem tehdy populárního a etablovaného herce Milivoje „Mavida" Popoviće, který se stal jejím manželem v roce 1943. Pár měl dceru Minu, než jejich čtyřleté manželství skončilo . Filmový debut a významné role Mira Stupica začala hrát na střední škole a debutovala ve filmu v roce 1951 ve filmu Bakonja fra Brne režiséra Fedora Hanžekoviće . Následovaly role ve filmech The Parvenus (1953; režie Bojan Stupica), I Was Stronger (1953; Gustav Gavrin), Stojan Mutikaša (1954; Fedor Hanžeković), Hanka (1955; Slavko Vorkapić), U mreži (1956; Bojan Stupica), Mali čovek (1957; Žika Čukulić), The Fourteenth Day (1960; Zdravko Velimirović), Destination Death (1964; Wolfgang Staudte), Narodni poslanik (1964; Stole Janković), Roj (1966; Mića Popović) . Mezinárodní úspěch a ocenění Mira Stupica získala německou filmovou cenu za nejlepší herečku za svou roli ve filmu Herrenpartie v roce 1964, Zlatou arénu za nejlepší herečku na jugoslávském filmovém festivalu v Pule v roce 1966 a srbskou divadelní cenu Dobričin prsten v roce 1981 . Film Stojan Mutikasa z roku 1954 jí přinesl významné uznání, na festivalu v Pule získala dvě ceny za nejlepší herečku, v roce 1954 (Stojan Mutikaša) a Zlatou arénu v roce 1966 (Roj) . Televizní sláva s TV Bukvar Po několika televizních filmech, natočených hrách a epizodách televizních seriálů získala roli Kiky Bibić, negramotné ženy, která se učí číst ve vzdělávacím seriálu TV Bukvar (TV Slabikář), napsaném Aleksandarem Popovićem pro Radio Television Belgrade. Vysílaný od roku 1968 do 1969 přinesl Stupici výjimečnou širokou popularitu a kritické uznání za její pozoruhodné ztvárnění lidové Kiky . Mnoho lidí věřilo, že je skutečnou osobou, natolik, že měla celou stránku v deníku Politika v sobotu, aby odpovídala na dopisy zasílané Kice . Pozdější filmová tvorba Mezi další významné filmy patřily Pre rata (1966; Vuk Babić), Palma među palmama (1967; Milo Đukanović), Delije (1968; Mića Popović), Sunce tuđeg neba (1968; Milutin Kosovac), Krvava bajka (1969; Branimir Tori Janković), Doručak sa đavolom (1971; Mika Antić), Kako umreti (1972; Miomir Miki Stamenković), Zvezde su oči ratnika (1972; Branimir Tori Janković) a Sablazan (1982; Dragovan Jovanović) . V roce 2006 získala cenu za nejlepší ženskou vedlejší roli v Seven and a half a v roce 2007 cenu Pavle Vuisić, nejvyšší filmové herecké ocenění v Srbsku, za celoživotní dílo ve filmech . Osobní život a odkaz V roce 1948 se provdala za Bojana Stupicu, slovinského divadelního režiséra, který byl významnou silou v srbském divadle až do své smrti 22. května 1970. Ovdovělá se v roce 1973 provdala za komunistického politika Cvijetina Mijatoviće, s nímž zůstala až do jeho smrti 15. listopadu 1993 . Od 15. května 1980 do 15. května 1981 Mijatović předsedal jugoslávskému předsednictvu, kolektivnímu předsednictvu země, což z Stupicy učinilo první dámu Jugoslávie v tomto období . Kromě svého populárního bratra herce Bory Todoroviće je její synovec, Borin syn Srđan, muzikant, bývalý člen Ekaterina Velika a Disciplin A Kitschme, stejně jako populární herec v srbské kinematografii od poloviny 80. let .