Hans Strååt

Hans Olof Strååt (17. října 1917, Stockholm, Švédsko – 26. ledna 1991, Lidingö, Stockholms län, Švédsko) byl švédský filmový herec, který se během své dlouhé kariéry objevil v šedesáti filmech natočených mezi lety 1941 a 1987. Počátky kariéry Hans Strååt zahájil svou hereckou dráhu v počátcích 40. let 20. století, kdy se švédská kinematografie těšila rostoucímu mezinárodnímu uznání. Jeho první role přišly v době, kdy švédský film procházel významným vývojem a formoval si svou jedinečnou identitu. Strååt se postupně vypracoval na spolehlivého charakterního herce, který se objevoval v produkcích nejvýznamnějších švédských režisérů své doby. Spolupráce s Ingmarem Bergmanem Významným milníkem v kariéře Hanse Strååta byla spolupráce s legendárním režisérem Ingmarem Bergmanem. V roce 1948 ztvárnil roli pana Vilandera ve filmu Port of Call (Hamnstad), jednom z Bergmanových raných děl, které bylo silně ovlivněno italským neorealismem. Tento film, vyprávějící příběh mladé ženy jménem Berit a námořníka Gösty, představoval Bergmanův první komerční úspěch a byl kritiky oceňován za svůj naturalistický přístup a dokumentární styl zachycující život v přístavu Göteborg. V roce 1955 se Strååt objevil v malé, ale zaznamenáníhodné roli fotografa Adolfa Almgrena v Bergmanově komedii Smiles of a Summer Night (Sommarnattens leende). Tento film, který se odehrává na přelomu 20. století a sleduje romantické zápletky několika párů během letního víkendu na venkovském sídle, znamenal Bergmanův první mezinárodní úspěch a později se stal inspirací pro muzikál Stephena Sondheima A Little Night Music. Vrcholem Stråátovy spolupráce s Bergmanem byla role duchovního ve svatební scéně v oscarovém filmu Fanny and Alexander (Fanny och Alexander) z roku 1982. Tento epický snímek, který Bergman původně zamýšlel jako své poslední filmové dílo, je považován za jedno z jeho mistrovských děl a získal čtyři Oscary, včetně ceny za nejlepší cizojazyčný film. Další významné filmy Kromě spolupráce s Bergmanem se Hans Strååt objevil v řadě dalších významných švédských filmů. V roce 1964 ztvárnil postavu Thomase Mellera v dramatu Loving Couples (Älskande par), režijním debutu Mai Zetterling. Film, který byl uveden na filmovém festivalu v Cannes v roce 1965, sleduje příběhy tří těhotných žen v porodnici po vypuknutí první světové války a byl na svou dobu odvážný ve zpracování témat sexuality a patriarchátu. Mezi další pozoruhodné filmy v jeho filmografii patří No Time to Kill (1959), kde ztvárnil inspektora Bergmana, The Jazz Boy (1958), kde hrál divadelního režiséra, a Skandalskolan (1958), který je uváděn jako jeden z filmů, jimiž je nejvíce známý. Charakteristika hereckého stylu Hans Strååt byl typickým představitelem charakterních herců, kteří tvoří páteř každé národní kinematografie. Specializoval se na menší, ale důležité role autorit – hrál duchovní, inspektory, manažery a další postavy, které dodávaly filmům autenticitu a hloubku. Jeho herecký projev byl úsporný a přesný, bez zbytečné teatrálnosti, což dobře zapadalo do realistického stylu mnoha švédských filmů té doby. Odkaz Přestože Hans Strååt nepatřil mezi nejznámější tváře švédského filmu v mezinárodním měřítku, jeho přínos pro švédskou kinematografii je nezpochybnitelný. Jako součást "zlaté éry" švédského filmu spolupracoval s nejvýznamnějšími režiséry své doby a podílel se na filmech, které dnes patří do kánonu světové kinematografie. Jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav z něj učinila vyhledávaného herce, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Hans Strååt zemřel 26. ledna 1991 ve věku 73 let v Lidingö, předměstí Stockholmu. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím filmů, na kterých se podílel, zejména těch, které vznikly ve spolupráci s Ingmarem Bergmanem a které zůstávají trvalou součástí světového filmového dědictví.