Sergei Stolyarov

Sergej Dmitrijevič Stolyarov, narozen 17. července 1911 ve vesnici Bezzubovo v Tulské oblasti (Ruské impérium), zemřel 9. prosince 1969 v Moskvě, byl významný sovětský filmový a divadelní herec. Jeho skutečné datum narození bylo dlouho neznámé, jelikož jeho rodný list byl ztracen během první světové války, kdy se stal sirotkem. Sám si zvolil datum 1. listopadu, ale později byly objeveny dokumenty potvrzující jeho skutečné datum narození. Dětství a začátky kariéry Stolyarov pocházel z chudé rodiny. Jeho otec Dmitrij pracoval jako lesník a v roce 1914 odešel do první světové války, kde brzy zahynul. Během revolučních událostí a následného hladomoru byla rodina nucena poslat starší děti do Taškentu za chlebem. Osmiletý Sergej se však během cesty nakazil tyfem a byl zanechán v Kursku před nemocnicí, kde se po uzdravení dostal do sirotčince. Právě zde se poprvé setkal s divadlem, když se účastnil dramatického kroužku. Koncem 20. let absolvoval První odbornou technickou školu v Moskvě a pracoval jako strojvedoucí na Kyjevské železnici. Ve volném čase studoval v divadelním studiu pro dělníky při Moskevském uměleckém divadle (MCHAT). Filmová kariéra Stolyarovův filmový debut přišel v roce 1934, kdy ho režisér Alexandr Dovženko obsadil do role pilota ve filmu Aerograd. Skutečný průlom v jeho kariéře však nastal v roce 1936, kdy ho Grigorij Alexandrov bez jakýchkoli zkoušek obsadil do hlavní role ve filmu Circus, kde hrál po boku Ljubov Orlové. Film se stal obrovským hitem a Stolyarov se stal celostátně známou hvězdou. Jeho tvář se objevovala na reklamních plakátech po celé zemi, což mu pomohlo znovu se setkat s matkou a bratrem po 18 letech odloučení. Hvězdná léta Po úspěchu filmu Circus se Stolyarov stal jedním z nejžádanějších herců sovětské kinematografie. Proslavil se především rolemi hrdinských postav v pohádkových a dobrodružných filmech. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Vasilisa the Beautiful (1940), kde ztvárnil nejmladšího syna Ivana, Kashchey the Deathless (1944) v roli Nikity Kozhemyaky, a Far from Moscow (1950), za který získal Stalinovu cenu prvního stupně. Mezinárodní uznání mu přinesl film Sadko (1952), který získal cenu "Stříbrný lev" na filmovém festivalu v Benátkách. Francouzský časopis "Cinema" ho následně zařadil mezi nejvýraznější herce světové kinematografie, jako jediného zástupce Sovětského svazu, po boku takových legend jako Charlie Chaplin a Buster Keaton. Pozdější kariéra a odkaz V 50. letech Stolyarov pokračoval v úspěšné kariéře filmy jako The Sword and the Dragon (1956), kde ztvárnil postavu Alyoshy Popoviče, a A Man Changes Skin (1959). Jeho posledním filmem byla vědeckofantastická The Andromeda Nebula (1967), kde hrál postavu Dar Vetera. Film měl být původně prvním dílem série, ale zbývající části nebyly nikdy natočeny kvůli Stolyarovově smrti. V roce 1969, krátce před svou smrtí, byl oceněn titulem Národní umělec RSFSR. Zajímavostí je, že Stolyarov se stal předlohou pro sochu dělníka ve slavné sovětské skulptuře "Dělník a kolchoznice" od sochařky Muchiny, která se později stala emblémem filmového studia Mosfilm, ačkoli pro ni nikdy nepózoval.