Sigfrit Steiner

Sigfrit Steiner (31. října 1906 – 21. března 1988) byl švýcarský herec, režisér a scenárista. Narodil se v Basileji ve Švýcarsku a během své dlouhé kariéry se stal jednou z významných osobností evropské kinematografie. Počátky kariéry Svou divadelní dráhu zahájil v roce 1928 v německém městě Gera. Brzy poté se začal prosazovat i ve filmovém průmyslu. Jeho filmová kariéra odstartovala v období před druhou světovou válkou, kdy se objevil v několika významných švýcarských snímcích. Mezi jeho rané role patří postava Oberleutnanta (nadporučíka) ve válečném dramatu Füsilier Wipf (1938), které režírovali Hermann Haller a Leopold Lindtberg. Tento film byl součástí švýcarské kulturní obrany v době, kdy země udržovala neutralitu v letech předcházejících druhé světové válce. Válečná léta a poválečná tvorba Během válečných let Steiner pokračoval v herecké kariéře ve švýcarské kinematografii. Významným milníkem bylo jeho účinkování ve filmu The Last Chance (1945, Die letzte Chance), režírovaném Leopoldem Lindtbergem. Tento válečný snímek, ve kterém ztvárnil vojenského lékaře, získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes (Grand Prize of the Festival). Film vypráví příběh amerického a britského vojáka, kteří po útěku z nacistického vězeňského vlaku v Itálii vedou skupinu uprchlíků k švýcarským hranicím. Vrchol kariéry V 50. a 60. letech Steinerova kariéra dosáhla vrcholu. Jednou z jeho nejznámějších rolí byla postava detektiva Fellera v thrilleru It Happened in Broad Daylight (1958, Es geschah am hellichten Tag), který režíroval Ladislao Vajda. Film byl natočen podle scénáře švýcarského dramatika a romanopisce Friedricha Dürrenmatta a dodnes je kritiky vysoce ceněn. Steiner zde hrál po boku Heinze Rühmanna, Siegfrieda Lowitze a Michela Simona. Dalším významným filmem v jeho filmografii byl Stop Train 349 (1963, Verspätung in Marienborn), mezinárodně koprodukovaný dramatický film režiséra Rolfa Hädricha. Snímek byl uveden do soutěže na 13. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a scenárista Will Tremper za něj získal Filmovou cenu v zlatě na Německých filmových cenách v roce 1964. Pozdní kariéra V 70. a 80. letech Steiner nadále aktivně působil ve filmovém průmyslu. Objevil se v několika významných produkcích, včetně válečného thrilleru Brass Target (1978), kde ztvárnil postavu Herr Schroedera. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří Der Mond ist nur a nackerte Kugel (1981), kde hrál postavu Moserbauera, a drama Imperative (1982), kde ztvárnil profesora. K jeho posledním filmovým rolím patřilo účinkování v dramatické adaptaci Duet For One (1986) s Julie Andrews a v dramatu Fatherland (1988, Singing the Blues in Red) s Gerulfem Pannachem. Steiner byl také obsazen do komedie La Nuit de l'eclusier (1989), která byla uvedena po jeho smrti. Osobní život a odkaz Sigfrit Steiner byl třikrát ženatý. Jeho poslední manželkou byla novinářka a spisovatelka Anne-Rose Katz. Během své dlouhé a plodné kariéry účinkoval ve více než sto filmech a zanechal významnou stopu v evropské kinematografii. Zemřel 21. března 1988 v Mnichově, v tehdejším Západním Německu, ve věku 81 let. Jeho herecký talent, všestrannost a schopnost ztvárnit širokou škálu charakterů z něj učinily jednoho z nejvýznamnějších švýcarských herců své doby. Jeho filmografie zahrnuje díla různých žánrů od válečných dramat přes thrillery až po komedie, což svědčí o jeho mimořádné všestrannosti a profesionalitě.