Sheila Steafel

Sheila Frances Steafel (26. května 1935, Johannesburg, Jihoafrická republika – 23. srpna 2019, Londýn, Spojené království) byla britská herečka jihoafrického původu, která se proslavila především svým komediálním talentem a všestranností na divadelní scéně, v televizi, filmu i rozhlase. Dětství a vzdělání Sheila Steafel se narodila v Johannesburgu do britské židovské rodiny. Její otec Harold, původem z Lancashire, vlastnil garáž, byl amatérským operním zpěvákem a režíroval komunitní divadelní představení. Matka Eda byla pianistka. Sheila vyrůstala v prostředí plném hudby a divadla, což formovalo její budoucí kariéru. Navštěvovala školu Barnato Park v Berea, kde se již projevoval její komediální talent – téměř byla vyloučena za napsání odvážné, lehce pikantní pantomimy. V sedmnácti letech opustila studium výtvarného umění na Witwatersrandské univerzitě a v roce 1953 odcestovala do Velké Británie, aby se pokusila o hereckou kariéru. V Londýně studovala na Webber Douglas Academy of Dramatic Art, kde získala Margaret Rutherford Award za komedii. Její profesionální dráha však nezačala snadno – den před závěrečným představením, kde měli být přítomni agenti a režiséři, onemocněla planými neštovicemi, což zkomplikovalo její vstup do herecké branže. Televizní kariéra Svůj televizní debut uskutečnila v roce 1957 v zábavném pořadu Jack Hylton's Monday Show. Skutečný průlom v její kariéře však přišel s účinkováním v satirickém pořadu The Frost Report (1966-1967), kde byla jedinou ženou v hlavním obsazení vedle takových osobností jako David Frost, John Cleese, Ronnie Barker a Ronnie Corbett. Pořad získal prestižní ocenění Golden Rose of Montreux a Sheila se díky němu stala vyhledávanou komediální herečkou. V průběhu své kariéry se objevila v mnoha populárních televizních seriálech, včetně Z-Cars, Sykes, Dave Allen at Large, The Kenny Everett Television Show, Minder a You Must Be the Husband. Zvláštní místo v její filmografii zaujímá seriál The Ghosts of Motley Hall (1976-1978), kde ztvárnila postavu Bílé dámy – ducha, který nemá vzpomínky na svůj předchozí život. Tato role jí byla podle jejích vlastních slov "rolí k umření", kterou si velmi oblíbila. Jako Bílá dáma byla nejstarším duchem v sídle a její postava byla charakteristická svým zoufalstvím nad ztrátou identity. Pravidelně vystupovala také v populárním hudebním pořadu BBC One The Good Old Days, kde ztvárnila svou komickou postavu "Miss Popsy Wopsy" – roztomile zmatenou a nemotornou mladou ženu, která vždy zpívala mimo rytmus a tón, ale díky Sheilinu komediálnímu talentu si získala srdce diváků. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1966 ve sci-fi snímku Daleks' Invasion Earth 2150 A.D. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve filmech The Bliss of Mrs. Blossom (1968), kde ztvárnila prodavačku v zverimexu, Quatermass and the Pit (1967), Baby Love (1968), Otley (1968), Goodbye, Mr. Chips (1969), Percy (1971) a Bloodbath at the House of Death (1984) s Kennym Everettem. V roce 1998 se objevila ve filmu Parting Shots režiséra Michaela Winnera, kde ztvárnila manželku prezidenta. Tento film byl však kritiky hodnocen jako jeden z nejhorších britských filmů všech dob. Její poslední filmovou rolí byla postava paní Chillblaine ve filmu Back to the Secret Garden (2001). V roce 2000 se objevila v minisérii The 10th Kingdom, kde ztvárnila postavu Dr. Horowitz. Tato fantasy série, ačkoliv byla kritiky přijata rozporuplně, se stala jednou z jejích nejznámějších pozdních rolí. Rozhlasová práce a divadlo Sheila Steafel byla také významnou rozhlasovou herečkou. V 70. a 80. letech byla pravidelnou členkou obsazení satirického pořadu BBC Radio 4 Week Ending, kde propůjčila hlas mnoha postavám a imitovala známé osobnosti, včetně Margaret Thatcherové. V roce 1982 měla vlastní rozhlasový pořad Steafel Plus, pro který Douglas Adams napsal "The Lost Hitch-Hiker's Sketch", v němž vystupovala po boku Simona Jonese. Na divadelní scéně debutovala v roce 1961, kdy převzala roli Barbary po boku Toma Courtenaye v inscenaci Billy Liar. V roce 1979 zazářila v londýnském West Endu v produkci A Day in Hollywood/A Night in the Ukraine, kde ztvárnila několik rolí, včetně Harpo Marxe. V 80. letech hrála matku Adriana Molea v divadelní adaptaci a sklidila uznání kritiky za roli paní Quickly ve hře Veselé paničky windsorské. Vytvořila také tři úspěšné one-woman show: Steafel Solo, Steafel Xposed a Victoria Plums, se kterými vystupovala po celém světě, včetně festivalů v Edinburghu, Antibes, Adelaide, Istanbulu a Saúdské Arábii. Osobní život V říjnu 1958 se Sheila provdala za herce Harryho H. Corbetta, známého především z populárního seriálu Steptoe and Son. Jejich manželství však skončilo rozvodem v srpnu 1964. Podle Sheiliných vlastních slov k rozpadu přispěl Corbettův konzervativní postoj k ženám a její vlastní nevyřešené problémy z dětství. Po rozvodu se již nikdy neprovdala, ačkoliv měla několik významných vztahů. V roce 2010 vydala autobiografii s názvem When Harry Met Sheila, kde otevřeně popisuje svůj život, včetně složitého dětství v Jihoafrické republice, manželství s Corbettem a své herecké kariéry. V roce 2012 publikovala sbírku krátkých příběhů ze skutečného života s názvem Bastards. Kromě herectví se věnovala také malování portrétů a v roce 1998 vydala album viktoriánských písní Victoria Plums. V roce 2015 propůjčila svůj hlas postavě Master Matoya ve videohře Final Fantasy XIV: Heavensward. Sheila Steafel zemřela 23. srpna 2019 v Londýně ve věku 84 let po boji s leukémií, pouhých šest týdnů po smrti svého kolegy z The Ghosts of Motley Hall, Freddieho Jonese. Přestože nikdy nedosáhla statusu hvězdy první velikosti, Sheila Steafel zůstává v paměti diváků jako všestranná charakterní herečka s výjimečným komediálním talentem, která zanechala nesmazatelnou stopu v britské kultuře druhé poloviny 20. století.