Fernando Soto

Fernando Soto Astol, známý pod uměleckým jménem "Mantequilla", se narodil 15. dubna 1911 v Pueble v Mexiku. Byl významným mexickým hercem a komikem, který se nesmazatelně zapsal do historie zlaté éry mexické kinematografie. Rodinné zázemí a počátky kariéry Fernando Soto pocházel z umělecké rodiny. Jeho otec Roberto "El Panzón" Soto byl také komickým hercem a matka Socorro Astol byla zpěvačkou zarzuely a herečkou. Právě díky svému otci získal Fernando první zkušenosti s herectvím v tzv. "carpas" (kočovných divadlech), kde si osvojil komediální dovednosti, které později využil ve své filmové kariéře. Zajímavostí je, že byl strýcem známé herečky a televizní moderátorky Veroniky Castro. Filmová kariéra Fernando Soto se objevil ve více než stovce filmů v období let 1938 až 1977. Jeho kariéra začala vzkvétat ve 40. letech, kdy se začal objevovat ve velmi úspěšných filmech. Přestože nebyl obsazován do hlavních rolí, díky svému charismatu, smyslu pro humor a přirozenosti si získal výjimečné místo v srdcích mexického publika. Jeho průlomovým filmem byl Ni sangre, ni arena (1941), kde hrál po boku legendárního Maria Morena "Cantinflase". V tomto snímku ztvárnil postavu "Charifase", což mu přineslo značnou popularitu. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Campeón sin corona (1946), kde ztvárnil postavu "El chupa", a Extraña cita (1947), kde hrál postavu "Mantequilla". Spolupráce s významnými osobnostmi Fernando Soto spolupracoval s mnoha legendami mexické kinematografie. Nejznámější je jeho spolupráce s Pedrem Infantem, s nímž vytvořil nezapomenutelné filmové duo. Jejich první společný film byl Los tres García (1947), kde ztvárnil postavu Tranquilina a proslavil se hláškou "Lo agarraron como al enfermo del estómago: corre y corre" (Chytili ho jako člověka s nemocným žaludkem: běží a běží). S Infantem pokračoval v dalších úspěšných filmech jako ¡Vuelven los García! (1947), Soy charro de Rancho Grande (1947), Los tres huastecos (1948), Nosotros los pobres (1948), Ustedes los ricos (1948) a Pepe el Toro (1952). Tyto filmy, většinou režírované Ismaelem Rodríguezem, patří mezi klasická díla zlaté éry mexické kinematografie. Spolupráce s Luisem Buñuelem Významná byla také jeho spolupráce se slavným španělským režisérem Luisem Buñuelem. Objevil se ve dvou jeho filmech: La hija del engaño a La ilusión viaja en tranvía (1954), kde ztvárnil nezapomenutelnou postavu "Tarrajase", mechanika, který se svým kolegou unese tramvaj číslo 133, jež má být vyřazena z provozu. Umělecký styl a odkaz Fernando Soto "Mantequilla" byl známý svým jedinečným komediálním talentem a schopností vytvářet autentické postavy z lidových vrstev. Přestože nikdy nezískal hlavní role ani oficiální ocenění od Mexické filmové akademie, jeho přínos mexické kinematografii je nepopiratelný. Byl jedním z nejvýraznějších komediálních herců zlaté éry mexického filmu, který dokázal svým talentem obohatit každý snímek, ve kterém se objevil. Závěr života Fernando Soto zemřel 11. května 1980 v Mexico City ve věku 69 let na komplikace spojené s diabetem. Podle dostupných informací v posledních letech života ztratil zrak a mobilitu levé paže. Přestože ho lékaři varovali před nebezpečím neléčené nemoci, herec pokračoval ve svém hektickém životním stylu, což nakonec vedlo k jeho úmrtí. Zanechal po sobě bohaté filmové dědictví a během své více než čtyřicetileté kariéry rozesmál nespočet diváků.