Rolf Skoglund

Rolf Fredrik Skoglund (11. srpna 1940, Stockholm, Švédsko – 28. června 2022, Švédsko) byl významný švédský herec, který se proslavil svými charakteristickými rolemi ve filmu, televizi i divadle. Rolf Skoglund se narodil jako syn Erika Skoglunda, který později působil jako šéf Státního filmového úřadu (Statens Biografbyrå). Před hereckou kariérou studoval filozofii a právo na Stockholmské univerzitě, ale nakonec změnil směr a v letech 1964-1967 absolvoval herecké vzdělání na Scenskolan ve Stockholmu. Jeho filmový debut se uskutečnil v roce 1963 ve snímku Mordvapen till salu, kde hrál po boku Keveho Hjelma a Tomase Bolmeho. Divadelní kariéra Skoglund byl po dobu 50 let členem souboru Královského dramatického divadla (Dramaten) ve Stockholmu, kde ztvárnil neuvěřitelných 102 rolí. Jeho divadelní kariéra začala v roce 1967 v Shakespearově hře Troilus a Cressida. Během své dlouhé divadelní dráhy účinkoval ve třech inscenacích Shakespearovy Snu noci svatojánské (1967, 1990, 2000), v Klasfiende od Nigela Williamse (1982) a mnoha dalších významných představeních. Jeho poslední divadelní role byly v inscenacích Molnens bröder od Barbro Lindgren a Försökskaninerna od Marie-Louise Ekman (obě 2017). Za svůj mimořádný přínos divadlu obdržel v roce 2007 prestižní Eugene O'Neill Award, která je udělována "vysoce zasloužilým hercům Královského dramatického divadla". Filmová a televizní tvorba Skoglund se stal známým především díky svým nezapomenutelným filmovým a televizním rolím. Širokou popularitu získal v roce 1980 jako otec rodiny Gösta Backlund v televizním filmu Vi hade iallafall tur med vädret, režírovaném Kjellem Sundvallem. Tento kultovní snímek o katastrofální rodinné dovolené s karavanem se dočkal v roce 2008 pokračování Vi hade i alla fall tur med vädret igen!, kde si Skoglund opět zahrál hlavní roli. Významná byla jeho spolupráce s režisérkou Marie-Louise Ekman, která rozpoznala jeho jedinečný herecký talent. Jejich spolupráce zahrnovala devět filmů a televizních seriálů, včetně snímků Barnförbjudet (1979), Moderna människor (1983), Stilleben (1985), televizního seriálu Målarskolan (1990) a filmu Nu är pappa trött igen (1996). V těchto dílech mohl Skoglund naplno rozvinout svůj charakteristický herecký styl vyznačující se nervozitou, trhavými pohyby a nezaměnitelným chraplavým hlasem. Herecký styl a odkaz Rolf Skoglund byl znám svým zcela jedinečným hereckým projevem. Jeho nervózní intenzita, charakteristický chraplavý hlas a absolutní cit pro herectví z něj učinily vyhledávaného herce pro mnoho režisérů a producentů. Kromě Marie-Louise Ekman s ním spolupracovali také režiséři jako Lars Molin, Vilgot Sjöman a Marianne Ahrne. V roce 1993 obdržel stipendium Carla Åkermarka udělované Švédskou akademií. Mezi jeho další významné filmy patří Långt borta och nära (1976), kde ztvárnil postavu Hamleta, Den allvarsamma leken (1977), kde hrál Filipa Stilleho, a Chess (2003), kde se představil nejen jako herec, ale také jako zpěvák v písních "Jag vill se schack" a "Kvartet - En förebild för dygd och högsta ambition". Jeho poslední filmové vystoupení bylo v dokumentárním filmu Lena režisérky Isabel Andersson, který byl nominován na cenu Guldbagge. Osobní život Rolf Skoglund byl ženatý s Gabriellou Skoglund, s níž měl syna Teodora Skoglunda (narozeného v roce 1996). Zemřel 28. června 2022 ve věku 81 let, zanechávajíc za sebou bohaté herecké dědictví, které zahrnuje téměř 60 let filmové a divadelní tvorby.