Heidemarie Hatheyer

Heidemarie Hatheyer (8. dubna 1918, Villach, Korutany, Rakousko – 11. května 1990) byla rakouská herečka, zpěvačka a kabaretní umělkyně. Patřila mezi významné filmové hvězdy německy mluvících zemí 40. a 50. let 20. století. Počátky kariéry Po dokončení střední školy se Heidemarie Hatheyer původně chtěla stát novinářkou, ale nakonec se vydala uměleckou cestou a začala vystupovat ve vídeňském kabaretu "Atelier am Naschmarkt". V roce 1936 získala své první divadelní angažmá v Theater an der Wien, kde účinkovala po boku Zarah Leander ve hře "Axel an der Himmelstür" s hudbou Ralpha Benatzkyho a texty Paula Morgana a Hanse Weigela. V následujících letech působila v Kammerspiele v Mnichově (1937) a později v Staatstheater v Berlíně (1942). Filmový průlom Její filmová kariéra začala, když ji režisér Luis Trenker objevil pro svůj film Der Berg ruft! (1938), ve kterém ztvárnila hlavní ženskou roli. Následovaly filmy Frau Sixta (1938) a Ein ganzer Kerl (1939). Největšího úspěchu své kariéry dosáhla v roce 1940, když ztvárnila titulní roli ve filmu Die Geierwally. V tomto snímku hrála Wally, dceru bohatého ovdovělého horského farmáře v tyrolském údolí Ötztal. Její postava byla mladá, krásná, neohrožená a především silná osobnost, která si vysloužila respekt svého otce, když s velkým rizikem chytila mládě supa z jeho hnízda. Film se stal jedním z nejúspěšnějších snímků své doby. Válečné období Po úspěchu v Die Geierwally podepsala smlouvu s filmovou společností Tobis Films a hrála v dalších významných filmech, včetně kontroverzního propagandistického snímku Ich klage an (1941). Do konce války následovaly další známé filmy jako Der grosse Schatten (1942) a Die Jahre vergehen (1944). Po skončení druhé světové války jí bylo kvůli účinkování v nacistickém propagandistickém filmu Ich klage an zakázáno hrát v kinematografii. Přesto mohla nadále vystupovat na divadelních scénách v Německu, Švýcarsku a Vídni. Poválečný návrat Svou filmovou kariéru mohla obnovit až v roce 1949. V roce 1949 se vrátila na filmová plátna a objevila se mimo jiné ve filmu Sauerbruch: Das war mein Leben. K jejím nejznámějším filmům 50. let patří Dr. Holl (1951), Das letzte Rezept (1952), Pünktchen und Anton (1953), Sauerbruch - Das war mein Leben (1954), Die Ratten (1955), Glücksritter (1957) a Die letzte Station (1958). Významné filmové role 50. let V roce 1951 ztvárnila roli Helgy Roemer ve filmu Dr. Holl, kde hrála snoubenku hlavního hrdiny, která dovolí svému snoubenci oženit se s nevyléčitelně nemocnou Angelikou (Maria Schell), protože je to její poslední přání. V roce 1954 se objevila v úspěšném životopisném dramatu Sauerbruch - Das war mein Leben, kde ztvárnila postavu Olgy Ahrends, zoufalé mladé ženy, která se pokusí o sebevraždu před očima slavného chirurga profesora Ferdinanda Sauerbrucha (Ewald Balser). Ten ji nechá převézt do své nemocnice, kde zjistí, že trpí nemocí, která jí vzala veškerou životní odvahu a zničila její manželství. Pozdější kariéra a ocenění V letech 1960 až 1968 byla členkou vídeňského Burgtheateru, kam se v roce 1984 vrátila jako host. Během své kariéry byla dvakrát oceněna cenou Filmband in Gold - poprvé v roce 1984 za celoživotní dílo a podruhé v roce 1989 za nejlepší herečku ve filmu Martha Jellneck (1988, režie Kai Wessel). Téměř po dvaceti letech se vrátila k filmové tvorbě ve snímku Martha Jellneck (1988), kde opět podala působivý výkon jako osamělá stará žena. V tomto filmu ztvárnila 72letou Marthu Jellneck, která žije sama v malém bytě v Hamburku. Kvůli problémům s chůzí nikdy neopouští svůj domov a její jediné kontakty s vnějším světem jsou mladý sociální pracovník "Zivi" Thomas a sousedův chlapec, který venčí jejího psa. Osobní život V roce 1952 se provdala za spisovatele Curta Riesse, s nímž zůstala až do své smrti. Před tím byla vdaná za Wilfrieda Feldhüttera, s nímž měla dvě děti, ale manželství skončilo rozvodem. Heidemarie Hatheyer zemřela 11. května 1990 ve věku 72 let. Během své dlouhé kariéry se objevila ve 43 filmech mezi lety 1938 a 1988.