Marianne Hoppe (26. dubna 1909, Rostock – 23. října 2002, Siegsdorf, Bavorsko) byla německá divadelní a filmová herečka , která se stala jednou z nejvýznamnějších představitelek německého filmu 30. a 40. let 20. století. Pocházela z bohaté statkářské rodiny a byla zpočátku soukromě vzdělávána na otcově statku . Později navštěvovala školu v Berlíně a ve Výmaru, kde začala navštěvovat divadlo . Divadelní začátky a první filmové role Marianne Hoppe poprvé vystoupila ve 17 letech jako členka berlínského Deutsches Theater pod vedením režiséra Maxe Reinhardta . V roce 1928 debutovala v Bühne der Jugend (Divadlo mládeže) v Berlíně . Následně se připojila k samotnému Deutsches Theater, kde díky své štíhlé postavě a androgynnímu obličeji často hrála mužské role . V letech 1930-1932 pracovala ve Frankfurtu nad Mohanem, poté se připojila ke Kammerspiele v Mnichově, kde několik let hrála pod vedením režiséra Otta Falckenberga. Byla známá svým moderním hereckým stylem . V roce 1933 Marianne Hoppe debutovala na filmovém plátně ve filmu Judas von Tirol (Judas of the Tyrol) a téhož roku se objevila také v patriotickém filmu Heideschulmeister Uwe Karsten (Schoolmaster Uwe Karsten) . Roli Elke ve filmu Der Schimmelreiter (The Rider of the White Horse) z roku 1934 však odstartovala její kariéru jako jedné z předních německých filmových hereček . Tato role ji proslavila téměř přes noc, zatímco její „árijský" obličej z ní učinil miláčka nacistické elity . Manželství s Gustafem Gründgensem a vrchol kariéry V roce 1935 byla najata kontroverzním německým hercem a ředitelem Pruského státního divadla za Třetí říše Gustafem Gründgensem. Byli manželi od roku 1936 do roku 1946, kdy se rozvedli . Marianne Hoppe také pracovala na jevišti i na filmovém plátně se svým manželem, hercem a režisérem Gustafem Gründgensem. Jedním z jejích nejlepších filmových výkonů byla role Effi Briest ve filmu Der Schritt vom Wege (The False Step) z roku 1939, který režíroval Gründgens . Byla nejlépe známá svými vážnými rolemi, zejména v melodramatech Auf Wiedersehen, Franziska! (1941) a Romanze in Moll (Romance in a Minor Key, 1943) . Pamětihodné byly také její výlety do filmů s výrazně americkým nádechem, jako například Capriolen (Caprices, 1938), kde hrála odvážnou letkyni, a Kongo-Express (1939), kde ztvárnila Renate Brinkmann, která opouští svého alkoholického snoubence, aby si vzala poctivého Němce . Poválečná kariéra a návrat k divadlu V roce 1946, po druhé světové válce, se Marianne Hoppe rozvedla s Gründgensem a přestěhovala se do Bavorska se svým synem Benediktem . Po roce 1945 začala Marianne Hoppe svou druhou kariéru, která trvala padesát let, když ji Gründgens v roce 1947 přivedl fyzicky a psychicky vyčerpanou herečku zpět na jeviště, konkrétně do Nového divadla v Düsseldorfu, později známého jako Düsseldorfské Schauspielhaus, jehož byl novým ředitelem . Paralelně se svými hostujícími rolemi v Düsseldorfu našla od roku 1950 nový typ role v Berlíně na Státních hereckých scénách: roli „Knacksdamen", hovorový termín pro psychologicky zlomené ženy v moderních amerických dramatech Tennessee Williamse, Eugena O'Neilla a Williama Faulknera . V roce 1961 debutovala v televizi v dlouhotrvajícím detektivním seriálu „Der Komissar" (The Commissioner) . Mezinárodní filmové projekty V 60. letech se Marianne Hoppe objevila v několika mezinárodních filmových produkcích. Ve filmu Ten Little Indians (1965), britské adaptaci románu Agathy Christie, hrála Frau Grohmann, jednu ze služebných v horském sídle, kde se odehrává záhadná série vražd . V roce 1975 se objevila ve filmu Wrong Move režiséra Wima Wenderse, druhé části jeho „Road Movie trilogie", kde hrála matku hlavního hrdiny Wilhelma Meistera (Rüdiger Vogler), která mu dává svolení k cestě, s níž doufá rozšířit své obzory a především najít sám sebe . Pozdní kariéra a uznání Marianne Hoppe byla v roce 1965 jmenována stálým členem západoněmecké Akademie der Künste . Jedním z jejích posledních památných divadelních výkonů byla role matky v Tankredově Dorstově hře Chimborazo (1975) v Berlíně . „Německé divadlo ztratilo svou královnu", řekl Claus Peymann z Berliner Ensemble, jehož divadlo uvedlo Hoppino poslední představení v Bertoltově Brechtově hře Resistible Rise of Arturo Ui v prosinci 1997 . Smrt a odkaz Marianne Hoppe zemřela v roce 2002 v Siegsdorfu v Bavorsku z přirozených příčin ve věku 93 let . Po sedm desetiletí a přes tři různé politické režimy fascinovala publikum svými mnoha významnými rolemi v klasickém i moderním divadle i ve filmu . Tematická soudržnost pozůstalosti Marianne Hoppe, která odráží její dlouhý umělecký život ve všech jeho fázích, je obzvláště vzácná a nabízí bohatý zdroj materiálu pro divadelní a filmový výzkum. Obsahuje více než tisíc dopisů od divadelních a filmových osobností, spisovatelů a umělců .

Poklad na Stříbrném jezeře