Joy Winstanley Shelton (3. června 1922, Londýn, Anglie – 28. ledna 2000, Surrey, Anglie) byla anglická herečka, která se proslavila svým působením ve filmu, rozhlase a televizi v průběhu 40. a 50. let 20. století.
Počátky kariéry
Joy Shelton se narodila v londýnské čtvrti Marylebone a v pouhých šestnácti letech nastoupila na prestižní Royal Academy of Dramatic Art (RADA). Svůj divadelní debut absolvovala o dva roky později v Brightonu. Její filmová kariéra začala v roce 1943, kdy se objevila ve válečném propagandistickém snímku Millions Like Us, který režíroval Sidney Gilliat. Film zachycoval život běžné londýnské rodiny během druhé světové války a pro mladou herečku představoval významný kariérní start.
Filmová kariéra
Po úspěšném debutu následovala jedna z jejích nejznámějších rolí ve filmu Waterloo Road (1945), opět pod režijním vedením Sidneyho Gilliata. V tomto válečném dramatu ztvárnila manželku, o kterou soupeří postavy ztvárněné Johnem Millsem a Stewartem Grangerem. Film se stal jedním z jejích nejpamátnějších počinů a upevnil její pozici v britské kinematografii. V roce 1946 si zahrála roli novinářky Steve Trent ve filmu The Green Finger, kde vystupovala po boku Anthonyho Hulma v detektivním příběhu o gangu zlodějů diamantů.
V průběhu své kariéry se Joy Shelton objevila v řadě britských filmů 40. a 50. let. Mezi její významné snímky patří No Room at the Inn (1948), kde hrála společně se svým manželem Sydneyem Taflerem, a Once a Sinner (1950). V roce 1950 se také objevila ve filmové adaptaci populárního rozhlasového seriálu A Case for PC 49, kde si zopakovala svou roli Joan Carr z rozhlasového vysílání.
V roce 1952 hrála ve filmu Emergency Call (v USA uváděném jako The Hundred Hour Hunt), který režíroval její švagr Lewis Gilbert. Tento dramatický snímek sleduje závod s časem při hledání tří dárců krve, kteří by mohli zachránit život mladé dívce trpící leukémií. Ve filmu si zahrála i její skutečná dcera Jennifer Tafler, která ztvárnila nemocnou dívku, zatímco Joy Shelton hrála její matku.
Jedním z jejích posledních významných filmů byl Impulse (1954), film noir režírovaný Cy Endfieldem. V tomto snímku hrála po boku Arthura Kennedyho a Constance Smith. Ztvárnila Elizabeth Curtis, manželku realitního agenta Alana Curtise (Kennedy), který se během její nepřítomnosti zaplete s nočním klubovým zpěvákem, což ho přivede do vážných problémů.
Rozhlasová kariéra
Vedle filmové kariéry byla Joy Shelton také populární rozhlasovou osobností. Její nejvýznamnější rozhlasovou rolí byla postava Joan Carr v seriálu The Adventures of PC 49 pro BBC. Tento úspěšný komediálně-detektivní seriál běžel od roku 1947 do roku 1953 a celkem bylo odvysíláno 112 epizod. Shelton v něm hrála po boku Briana Reece, který ztvárnil hlavní postavu policisty přezdívaného PC 49 (vlastním jménem Archibald Berkeley-Willoughby). Dalšími herci v seriálu byli Leslie Perrins jako detektiv inspektor Wilson a Eric Phillips jako detektiv seržant Wright.
Osobní život
V roce 1944 se Joy Shelton provdala za herce Sydneyho Taflera, s nímž zůstala v manželství až do jeho smrti v roce 1979. Společně měli tři děti: Jennifer, Jeremyho a Jonathana. Shelton a Tafler spolu účinkovali v šesti filmech, včetně snímků No Room at the Inn (1948) a Once a Sinner (1950). Jejich dcera Jennifer Tafler se také věnovala herectví a objevila se jako dítě ve filmu Emergency Call (1952), kde hrála společně s oběma rodiči. Po smrti manžela se Joy Shelton v roce 1981 vrátila k herectví v menší roli v britském televizním seriálu Roots.
Joy Shelton zemřela 28. ledna 2000 v Surrey ve věku 77 let, zanechávajíc za sebou významný odkaz v britské filmové a rozhlasové tvorbě poválečného období.