Mona Seilitz

Mona Elisabet Seilitz, narozená 16. ledna 1943 v Malmö, Švédsko, byla významná švédská herečka, spisovatelka a bavička. Během své dlouhé kariéry se stala uznávanou osobností švédské dramatické i komediální televizní a filmové tvorby. Počátky kariéry Mona Seilitz projevovala zájem o divadlo již v mladém věku. Jako teenagerka působila v divadle Teater 23 v Malmö, než se vydala na profesionální dráhu a absolvovala divadelní studia. Po studiích byla angažována v divadle Folkan ve Stockholmu a během své kariéry vystupovala v mnoha divadlech, včetně Riksteatern a Göta Lejon. V 80. letech se stala známou díky svým rolím svůdných blondýnek v různých komediích. Filmová kariéra Její filmový průlom přišel v roce 1975 s dramatem Giliap režiséra Roye Anderssona, kde ztvárnila postavu Anny. Film, ačkoliv byl v době svého uvedení komerčním neúspěchem, je dnes považován za důležité dílo švédské kinematografie. Mona Seilitz v něm předvedla výrazný herecký výkon, kdy její postava, jak kritici později ocenili, "vyzařovala zřetelný pocit zoufalství". V roce 1982 se objevila ve filmu The Jönsson Gang & Dynamite Harry (Jönssonligan och Dynamit-Harry), kde ztvárnila postavu Catrin. Tento komediální film se stal součástí populární švédské filmové série. Mezi její další významné filmy patří The Wild Duck (Vildanden) z roku 1989, adaptace klasického dramatu Henrika Ibsena, kde hrála roli paní Sörby, a Miraklet i Valby (1989). Televizní tvorba V televizní tvorbě na sebe upozornila zejména rolí Ros-Marie Larsson v seriálu Sinkadus (1980). Její všestrannost jí umožnila účinkovat v různých žánrech od dramatu po komedii, čímž si vybudovala pověst veteránky švédské televizní scény. Dabing a animované filmy Významnou součástí její kariéry byla práce v oblasti dabingu. Propůjčila svůj hlas mnoha postavám ve švédských verzích animovaných filmů. Výrazně se prosadila jako dabérka v sérii animovaných rodinných filmů Pettson och Findus, kde namluvila postavu Prillan. Konkrétně se jednalo o filmy Pettson och Findus - katten och gubbens år (1999), Pettson och Findus - Kattonauten (2000) a Pettson och Findus 3: Tomtemaskinen (2005). Dabovala také ve švédské verzi filmu 101 Dalmatians (101 dalmatiner) z roku 1996. Pozdější kariéra a umělecké zájmy Kromě herectví se Mona Seilitz věnovala i malířství a několikrát vystavovala svá umělecká díla. Její všestranný talent a dlouhodobé působení v různých oblastech švédské kultury z ní učinily respektovanou osobnost. Mona Seilitz byla třikrát vdaná - za Jana-Erika Seilitze, Billa Öhrströma a Stefana Falka. Zemřela 2. dubna 2008 v Malmö ve věku 65 let na rakovinu prsu, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví ve švédské filmové a televizní tvorbě.