Dorothy Sebastian

Dorothy Sebastian, narozená jako Stella Dorothy Sabiston 26. dubna 1903 v Birminghamu v Alabamě, byla americká filmová a divadelní herečka, která se proslavila především v éře němého filmu a na počátku zvukové kinematografie. Rané období a cesta k herectví Dorothy vyrůstala v nábožensky založené rodině jako dcera duchovního Lycurguse Roberta Sabistona a jeho ženy Stelly Armstrong Sabistonové, která byla talentovanou malířkou portrétů a krajin. Její prarodiče byli misionáři v Číně, Turecku, Persii a Koreji. V dětství nejprve toužila jít v jejich stopách, ale poté, co byla poprvé vzata do divadla, změnila své ambice a zatoužila stát se herečkou. Krátce studovala na University of Alabama, ale vždy v sobě nosila touhu po herecké kariéře. V roce 1920 se tajně provdala za svou středoškolskou lásku Allena Stafforda. Manželství však skončilo v roce 1924, kdy se Dorothy rozhodla odejít do New Yorku, aby se pokusila prosadit jako tanečnice a herečka. Počátky kariéry Po příchodu do New Yorku si změnila příjmení na Sebastian a začala navštěvovat taneční akademii Neda Wayburna, kde se věnovala akrobatickému tanci. Zároveň si brala lekce výslovnosti, aby se zbavila svého výrazného jižanského přízvuku. Po několika odmítnutích získala své první angažmá jako sboristka v revue "George White's Scandals" v červnu 1924. Představení se hrálo v Apollo Theatre a mělo 198 repríz. Během tohoto období se na večírku v hotelu Ritz seznámila s britským mediálním magnátem a ministrem Maxem Aitkenem, známým jako Lord Beaverbrook. Díky tomuto kontaktu získala možnost kamerových zkoušek u režiséra Henryho Kinga, což jí otevřelo dveře do Hollywoodu. Hvězdná léta v MGM Svůj filmový debut zaznamenala v roce 1925 ve snímku Sackcloth and Scarlet po boku Alice Terry. Následně podepsala pětiletou smlouvu se studiem MGM, kde se proslavila především spoluprací s Joan Crawford a Anitou Page v populární sérii romantických dramat. Mezi její nejvýznamnější filmy z tohoto období patří Our Dancing Daughters (1928), kde ztvárnila postavu Beatrice, jednu ze tří mladých žen z vyšší společnosti v období jazzového věku. V tomto filmu, který katapultoval Joan Crawford mezi hvězdy MGM, Sebastian excelovala v roli "hodné dívky", která udělala několik "chyb", ale zůstala slušnou mladou ženou. Spolupráce s Busterem Keatonem V roce 1929 se objevila v jednom ze svých nejznámějších filmů Spite Marriage, kde hrála po boku legendárního komika Bustera Keatona. Ztvárnila zde divadelní herečku Trilby Drew, do které je beznadějně zamilovaný Keatonův charakter Elmer. Film obsahuje několik ikonických scén, včetně té, kde se Keaton pokouší uložit opilou Trilby do postele. Během natáčení navázala s Keatonem romantický vztah, přestože byl v té době ženatý. Jejich profesionální spolupráce pokračovala i později, když se v roce 1934 znovu setkali v krátkometrážní komedii Allez Oop. Přechod ke zvukovému filmu Na rozdíl od mnoha jiných hvězd němé éry se Dorothy Sebastian úspěšně adaptovala na příchod zvukového filmu. V roce 1930 se objevila v několika významných produkcích, včetně Our Blushing Brides, kde opět spolupracovala s Joan Crawford a Anitou Page. V tomto filmu ztvárnila postavu Francine "Franky" Daniels, jednu ze tří spolubydlících pracujících v obchodním domě. Téhož roku si zahrála Elizabeth "Lizzie" Prescott ve filmu Montana Moon, kde opět vystupovala po boku Joan Crawford. Osobní život a pozdější kariéra V prosinci 1930 se provdala za herce Williama Boyda, pozdější hvězdu westernů známou jako Hopalong Cassidy. Seznámili se během natáčení filmu His First Command v roce 1929. Jejich manželství však skončilo rozvodem v roce 1936. Po ukončení smlouvy s MGM v roce 1930 podepsala Dorothy roční kontrakt se studiem Columbia Pictures, které tehdy vedl Harry Cohn. Poté začala pracovat jako nezávislá herečka, především v nízkorozpočtových produkcích. V polovině 30. let částečně odešla do hereckého důchodu, ale po rozvodu s Boydem se pokusila o comeback. Objevovala se však již jen v menších rolích. Mezi její pozdější filmy patří The Women (1939), kde ztvárnila prodavačku, a Reap the Wild Wind (1942) s Rayem Millandem a Johnem Waynem. Její poslední filmové vystoupení bylo ve snímku The Miracle of the Bells z roku 1948, kde se objevila v malé roli jako Miss Katie Orwin. V roce 1947 se provdala za miamského podnikatele Harolda Shapira, s nímž zůstala až do své smrti. Kromě herectví se Dorothy Sebastian věnovala i hudbě a je spoluautorkou balady "The Leaves Mustn't Fall", která se později stala standardem v žánru bluegrass. Dorothy Sebastian zemřela 8. dubna 1957 ve věku 53 let na rakovinu v Motion Picture & Television Country House and Hospital ve Woodland Hills v Kalifornii. Za svůj přínos filmovému průmyslu byla v roce 1960 posmrtně oceněna hvězdou na hollywoodském chodníku slávy na adrese 6655 Hollywood Boulevard.