André Cayatte

André Cayatte se narodil 3. února 1909 v Carcassonne ve Francii a stal se jedním z nejvýznamnějších francouzských režisérů a scénáristů 20. století. Před vstupem do filmového světa působil jako praktikující právník a později se věnoval psaní a žurnalistice. Mezi lety 1927 a 1939 publikoval sedm knih, včetně díla Un dur, za které získal Prix Rabelais. Začátky filmové kariéry Cayatte vstoupil do kinematografie jako scénárista, když napsal scénář k filmu Entrée des artistes (1938) Marca Allégreta a k filmu Remorques (1941) Jeana Grémillona. Režijní debut uskutečnil v roce 1942 komedií La Fausse maîtresse podle románu Honoré de Balzaca. Během nacistické okupace Francie natočil pro německou společnost Continental celkem čtyři filmy: Au bonheur des dames (1943), Pierre et Jean (1943) a Le Dernier sou (1946). Po osvobození mu spolupráce s Continental vynesla dočasný zákaz filmařské činnosti. Mezinárodní úspěch s The Lovers of Verona Cayatte dosáhl svého prvního mezinárodního úspěchu filmem The Lovers of Verona (1949), který mnozí považují za jeho největší dílo. Tento romantický mysteriózní film, volně inspirovaný Shakespearovým Romeem a Julií, vznikl ve spolupráci se scénáristou Jacquesem Prévertem. Film se těšil velkému mezinárodnímu úspěchu a představoval neobvyklé spojení Cayattova realistického přístupu s Prévertovou poetickou vizí. Série justičních filmů V první polovině 50. let natočil Cayatte sérii filmů zabývajících se různými aspekty francouzského soudního systému, včetně Justice Is Done (1950), We Are All Murderers (1952), Avant le déluge (1954) a Le Dossier noir (1955), které mu přinesly mezinárodní uznání. Film We Are All Murderers z roku 1952 s Marcelem Mouloudji v hlavní roli využil Cayatte k odhalení nespravedlností francouzského systému a k protestu proti trestu smrti. Film získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes 1952. Kontroverzní společenská témata V roce 1958 natočil Cayatte film The Mirror Has Two Faces s Michèle Morgan a Bourvilem, který představoval jeden z prvních filmů zabývajících se důsledky plastické chirurgie. Film byl později volně přepracován Barbrou Streisand pod stejným názvem v roce 1996. Cayattovým nejkontroverznějším dílem se stal film To Die of Love (1970), inspirovaný skutečným příběhem Gabrielle Russier, který se stal třetím nejpopulárnějším filmem roku 1971 ve Francii. Výkon Annie Girardot v hlavní roli byl zvláště oceňován. Pozdní tvorba a spolupráce s Annie Girardot Cayatte pokračoval v natáčení filmů s Annie Girardot, včetně Les Risques du métier (1967) s Jacquesem Brelem, který varoval před nebezpečím falešných svědectví. Film A Chacun Son Enfer je považován za Cayattovo nejděsivější dílo, zaměřující se na nesnesitelné utrpení matky unesené dcery. Mezi jeho další významná díla patří Le Passage du Rhin (1960), dojemné válečné drama, které dalo Charlesi Aznavourovi jednu z jeho nejlepších filmových rolí a vyneslo Cayattovi druhého Zlatého lva v Benátkách. Závěr kariéry a odkaz Během čtyřicetiletí kariéry natočil André Cayatte 34 filmů, přičemž jeho posledním kinematografickým dílem byl L'Amour en question (1978). Kariéru ukončil natáčením čtyř filmů pro francouzskou televizi v 80. letech. André Cayatte zemřel 6. února 1989 v Paříži ve věku 80 let. Jeho dílo lze charakterizovat jako upřímnou morální výzvu k lidštějšímu pojetí spravedlnosti tváří v tvář rigidním právním systémům.