Ellen Schwiers

Ellen Schwiers, 11. června 1930, Štětín, Německo (dnes Szczecin, Polsko) – 26. dubna 2019, Starnberg, Německo, byla významná německá herečka divadla, filmu a televize. Počátky kariéry Ellen Schwiers se narodila jako dcera cestujícího herce Lutze Schwierse, který ji také herecky vyškolil. Její první divadelní angažmá bylo v Theater Koblenz v roce 1949. Později, v roce 1953, ji angažoval Heinz Hilpert v Theater Göttingen, kde ztvárnila svou první významnou roli v Lessingově hře Minna von Barnhelm. Na filmovém plátně debutovala v roce 1949 v roli Hildegardy ve snímku Heimliches Rendezvous režiséra Kurta Hoffmanna. Divadelní úspěchy Na divadelních prknech dosáhla Ellen Schwiers mimořádných úspěchů. Účinkovala ve světových premiérách her Friedricha Dürrenmatta (Der Meteor) a Maxe Frische (Biografie: Ein Spiel) v prestižním Schauspielhaus Zürich. Významným milníkem v její kariéře bylo také účinkování v roli Buhlschaft v inscenaci Jedermann na Salcburském festivalu. Její divadelní kariéra byla nesmírně bohatá a rozmanitá, často ztvárňovala klasické role jako Lysistrata, Médea nebo Lady Macbeth. Filmová kariéra V průběhu své dlouhé kariéry od roku 1949 do roku 2015 se Ellen Schwiers objevila ve více než 60 filmech a 200 televizních produkcích. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří Louka v komedii Arms and the Man (1958), adaptaci hry George Bernarda Shawa, která byla nominována na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Film režírovaný Franzem Peterem Wirthem se odehrává během bulharsko-srbské války v roce 1885 a Schwiers zde ztvárnila služku, která se snaží o společenský vzestup. Výraznou roli ztvárnila také v dramatu Der letzte Zeuge (1960) režiséra Wolfganga Staudteho, kde hrála Ingrid Bernhardy, matku obviněnou z vraždy svého čtyřměsíčního dítěte. Její výkon v této náročné roli byl kritiky vysoce hodnocen pro svou emocionální hloubku a odstup, který její postavě dodával na komplexnosti. V roce 1976 se objevila v epickém historickém dramatu 1900 (Novecento) slavného italského režiséra Bernarda Bertolucciho, kde ztvárnila postavu Amelie po boku hvězd jako Robert De Niro, Gérard Depardieu, Donald Sutherland a Burt Lancaster. Tento monumentální film o politických konfliktech v Itálii první poloviny 20. století patří k významným dílům světové kinematografie. Mezi její další pozoruhodné filmy patří The Story of Anastasia (1956), kde hrála ruskou princeznu Kateřinu, nebo The Cow and I (1959), kde ztvárnila postavu Joséphy. Televizní tvorba a režie Ellen Schwiers se objevila v mnoha populárních televizních seriálech, včetně známého kriminálního seriálu Tatort, Der rote Schal a Doktor Martin. Její televizní kariéra byla stejně bohatá jako ta filmová a divadelní. Kromě herectví se věnovala také režii. Svou první hru režírovala na Burgfestspiele Jagsthausen, konkrétně Shakespearovu komedii Večer tříkrálový (Twelfth Night). V roce 1984 se stala intendantkou tohoto festivalu. Osobní život a odkaz V roce 1956 se Ellen Schwiers provdala za Petera Jacoba. Jejich dcera Katerina Jacob se také stala herečkou. Jejich syn Daniel, rovněž herec, zemřel na rakovinu v roce 1985 ve věku 21 let. Ellen byla také babičkou herečky Josephine Jacob. V roce 1982 založila Ellen Schwiers se svým manželem a dcerou kočovnou divadelní společnost Das Ensemble, kterou vedla i po smrti manžela v roce 1992 a později ji předala své dceři. Naposledy vystoupila na jevišti ve věku 84 let v komedii Altweiberfrühling, kde hrála společně se svou dcerou a bratrem Holgerem Schwiersem. Za svou práci byla v roce 1989 oceněna Spolkovým křížem za zásluhy 1. třídy. Zajímavostí je, že v pozdních 50. letech odmítla sedmiletou smlouvu s hollywoodským studiem, protože nechtěla opustit svou rodinu a přestěhovat se do Los Angeles. Ellen Schwiers zemřela ve svém domě ve Starnbergu 26. dubna 2019 ve věku 88 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví jako jedna z nejvýznamnějších německých hereček své generace.