Eva Hodinová

Eva Hodinová, narozená 2. září 1964 v Lounech, je česká herečka, režisérka a scénáristka. Původním jménem Eva Kulichová pochází z rodiny inženýra ekonomie a úřednice bez uměleckého zaměření. Vzdělání a divadelní kariéra Herectví vystudovala na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře Praha, kde absolvovala v roce 1985. Již během studií spolupracovala s amatérským A-studiem a Divadlem na okraji v pražském Rubínu. Po ukončení školy získala první angažmá v oblastním divadle v Hradci Králové, odkud po roce a půl odešla do Prahy. Zde hostovala v celé řadě divadel, včetně Národního divadla, Divadla Na zábradlí, Realistického divadla, Divadla E. F. Buriana, Divadla v Řeznické a A Studia Rubín. Stálé angažmá si vyzkoušela v obnoveném Divadle za Branou II Otomara Krejči, kde účinkovala v inscenaci Nemožný člověk. V letech 1987-1990 působila také jako zpěvačka folkové skupiny Bonsai. Filmová kariéra Její vstup do kinematografie se odehrál za kuriózních okolností. Jako šestnáctiletá začala natáčet s režisérem Zdeňkem Zaoralem v amatérských podmínkách jeho autorský film Pavučina, který byl dokončen na profesionální úrovni až roku 1986 a do kin uveden o rok později. V tomto provokativním a na svou dobu odvážném snímku ztělesnila ústřední hrdinku Radku, citově traumatizovanou dívku na prahu dospělosti, která se pokouší vymanit z drogové závislosti. Tato role se stala jejím nejvýraznějším filmovým počinem. Před kamerami debutovala v roce 1984 menší rolí ve filmu Prodavač humoru režiséra Jiřího Krejčíka, kde ztvárnila podnájemnici. Ve stejném roce zaujala jako polská zajatkyně Wanda ve válečném dramatu Až do konce režiséra Kopřivy. V roce 1985 si zahrála zemřelou pacientku Janu ve Svobodově psychologickém snímku Skalpel, prosím. V roce 1996 účinkovala ve francouzsko-českém filmu Mirek n'est pas parti režisérky Bojeny Horackové, který vypráví příběh českých emigrantů v Paříži. V roce 2001 se objevila ve filmu Vyhnání z ráje režisérky Věry Chytilové, který vznikl jako její čtvrtá spolupráce s Boleslavem Polívkou. Tento experimentální snímek je inspirován knihou Desmonda Morrise Nahá opice a představuje filozofické zamyšlení nad podstatou člověka. V roce 2005 se podílela na filmu Na prahu. Pedagogická a další činnost Postupně se začala věnovat také divadelní režii a psaní scénářů. Řadu let působí jako pedagožka na Vyšší odborné škole herecké (VOŠH), kde vyučuje hlasovou výchovu. Kromě herectví, režie a scénáristiky se věnovala i zpěvu, což dokládá její působení ve folkové skupině Bonsai.