Albert Rémy

Albert Rémy (9. dubna 1915 – 26. ledna 1967) byl francouzský herec, který se proslavil především svými vedlejšími rolemi ve filmech francouzské nové vlny a dalších významných snímcích francouzské kinematografie. Raná kariéra Albert Rémy se narodil v Sèvres v departementu Hauts-de-Seine ve Francii. Jeho herecká kariéra začala v roce 1943, kdy se objevil ve filmu Strange Inheritance (Traveler on All Saints' Day) v malé, neakreditované roli opilce. V následujících letech postupně budoval svou filmografii, přičemž v roce 1954 ztvárnil postavu Etienna ve snímku Minuit... Champs-Élysées. Spolupráce s Marcelem Carném Významným milníkem v Rémyho kariéře byla role Scarpia Barrigniho v legendárním filmu Marcela Carného Les Enfants du Paradis (Děti ráje) z roku 1945. Tento film, který je považován za jeden z největších francouzských filmů všech dob, byl natočen během německé okupace Francie a dodnes je ceněn jako vrcholné dílo francouzského poetického realismu. Ačkoliv Rémyho role nebyla hlavní, jeho účast v tomto prestižním projektu mu otevřela dveře k dalším významným filmovým příležitostem. Spolupráce s Françoisem Truffautem Albert Rémy se zapsal do historie kinematografie především díky spolupráci s režisérem Françoisem Truffautem, jedním z hlavních představitelů francouzské nové vlny. V Truffautově režijním debutu The 400 Blows (Nikdo mě nemá rád) z roku 1959 ztvárnil Rémy roli Juliena Doinela, nevlastního otce hlavního hrdiny Antoina, kterého hrál Jean-Pierre Léaud. Film, který je částečně autobiografický a zachycuje Truffautovo vlastní dětství, se stal jedním ze stěžejních děl francouzské nové vlny. Rémyho postava nevlastního otce, který má k Antoinovi komplikovaný vztah, přispěla k autentickému vykreslení rodinné dynamiky, jež byla pro film klíčová. O rok později se Rémy objevil v dalším Truffautově filmu Shoot the Piano Player (Střílejte na pianistu) z roku 1960, kde ztvárnil Chica Saroyana, bratra hlavního hrdiny Charlieho Kollera, kterého hrál Charles Aznavour. Tyto dvě role v Truffautových filmech jsou považovány za vrchol Rémyho herecké kariéry a zajistily mu trvalé místo v dějinách francouzské kinematografie. Další významné filmy V roce 1964 se Albert Rémy objevil ve válečném thrilleru The Train (Vlak) režiséra Johna Frankenheimera, kde hrál po boku Burta Lancastera. Film, který se odehrává během druhé světové války, vypráví příběh francouzských železničářů, kteří se snaží zabránit nacistům v odvozu uměleckých děl z Paříže do Německa. Rémy zde ztvárnil postavu Didonta a dokonce sám provedl nebezpečný kaskadérský kousek, kdy odpojil lokomotivu od vagónů na jedoucím vlaku. V roce 1966 se Rémy objevil v dalším válečném filmu Is Paris Burning? (Hoří Paříž?), který režíroval René Clément podle scénáře Gora Vidala a Francise Forda Coppoly. Tento velkofilm s mezinárodním obsazením, včetně hvězd jako Kirk Douglas, Jean-Paul Belmondo či Orson Welles, zachycuje osvobození Paříže v srpnu 1944. Rémy zde ztvárnil roli četníka. Závěr kariéry a odkaz Posledním Rémyho filmem byl The Oldest Profession z roku 1967, kde se objevil v neakreditované roli Francouze se dvěma sousy v segmentu "Mademoiselle Mimi". Film byl uveden posmrtně, neboť Albert Rémy zemřel 26. ledna 1967 v Paříži ve věku 51 let. Ačkoliv Albert Rémy nikdy nebyl hlavní hvězdou, jeho charakteristické vedlejší role ve významných filmech mu zajistily trvalé místo v historii francouzské kinematografie. Jeho spolupráce s Françoisem Truffautem, Marcelem Carném, Johnem Frankenheimerem a René Clémentem svědčí o jeho talentu a schopnosti pracovat s nejlepšími režiséry své doby. Rémy zůstává v paměti filmových fanoušků především jako Julien Doinel z filmu The 400 Blows, jednoho z nejdůležitějších děl francouzské nové vlny.