France Rumilly, narozená 1. května 1939 v Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, Francie, je francouzská herečka, která se proslavila především svými komediálními rolemi ve francouzské kinematografii 60. až 80. let 20. století. Počátky kariéry Marie-Françoise Suzanne Jeanne Rumilly, známá pod uměleckým jménem France Rumilly, absolvovala značnou část svého vzdělání v klášteře a na Institutu Saint-Vincent-de-Paul. Později navštěvovala školu dramatického umění, kde se připravovala na přijímací zkoušky, když ji při konkurzu objevil režisér Jack Pinoteau. Její filmová kariéra začala v 60. letech, kdy se objevila v několika menších rolích, než přišla její nejznámější postava. Sestra Clotilde a série Četník Největší popularitu France Rumilly získala díky své ikonické roli sestry Clotilde v sérii filmů o četnících ze Saint-Tropez. Poprvé se v této roli představila ve filmu Le Gendarme de Saint-Tropez (The Troops of St. Tropez) z roku 1964, kde ztvárnila excentrickou jeptišku s veselou povahou, která nebezpečně řídí svůj malý Citroën 2CV. Tato postava se stala jednou z nejoblíbenějších vedlejších rolí série a Rumilly ji ztvárnila ve všech šesti filmech: Le Gendarme à New York (The Gendarme in New York, 1965), Le Gendarme se marie (The Gendarme Gets Married, 1968), Le Gendarme en balade (The Gendarme Takes Off, 1970), Le Gendarme et les extra-terrestres (The Gendarme and the Extra-Terrestrials, 1979) a Le Gendarme et les gendarmettes (The Gendarme and the Gendarmettes, 1982). V posledních dvou filmech série byla její postava povýšena na matku představenou. Spolupráce s významnými režiséry Kromě série o četnících, kde hrála po boku Louise de Funèse, se France Rumilly objevila v několika významných filmech 60. let. Jedním z nejvýznamnějších byl Playtime (1967) režiséra Jacquese Tatiho, kde ztvárnila prodavačku brýlí. Tento film je považován za mistrovské dílo francouzské kinematografie a byl v době svého vzniku nejdražším francouzským filmem. Rumilly také spolupracovala s režisérem Georgesem Lautnerem ve filmu Ne nous fâchons pas (Let's Not Get Angry, 1966), kde hrála postavu Gisèle po boku Lina Ventury. Další filmová kariéra France Rumilly se objevila v řadě dalších filmů, často v menších, ale zapamatovatelných rolích. V komedii Le Grand Restaurant (The Big Restaurant, 1966) režiséra Jacquese Besnarda ztvárnila baronku, která přichází do restaurace se svým psem. Hrála také v dalších filmech s Louisem de Funèsem, jako byl Le Grand Restaurant (1966). Její filmografie zahrnuje přibližně 25 filmů natočených mezi lety 1962 a 1986, včetně snímků jako Les veinards (The Lucky, 1963), Les durs à cuire (1964), Monsieur le président-directeur général (1966) a Twist again à Moscou (1986), který byl jejím posledním filmem. Divadelní kariéra Vedle filmové tvorby se France Rumilly věnovala i divadlu. V roce 1966 účinkovala v divadelní hře La Bonne adresse od Marca Camolettiho. V letech 1972 a 1973 vystupovala ve hře Tu connais la musique? Roberta Abiracheda v Dijonu, Saint-Étienne, Nice a Paříži. Následující rok hrála v inscenaci Le Tube od Françoise Dorina a po natáčení filmu Le Gendarme et les Extra-terrestres se vrátila na divadelní prkna ve hře Tovaritch od Jacquese Devala. Odkaz France Rumilly zůstává v paměti filmových fanoušků především díky své nezapomenutelné roli sestry Clotilde, která se vyznačovala radostí ze života a dobrou náladou. Tato role, která se výrazně odlišovala od tradičního obrazu jeptišek, definovala její hereckou kariéru. Přestože většina jejích rolí byla menšího rozsahu a její výstupy často trvaly jen několik minut, dokázala svým komediálním talentem a osobitým projevem zanechat nesmazatelnou stopu ve francouzské kinematografii 60. a 70. let.

Četník a četnice

Četník se žení