Albert Rueprecht

Albert Rueprecht, narozen 24. července 1929 ve Vídni, Rakousko, je rakouský herec, který se stal významnou postavou poválečné kinematografie, zejména v žánru heimatfilmu. Vzdělání a divadelní začátky Albert Rueprecht studoval herectví v letech 1949 až 1951 na prestižním Max-Reinhardt-Semináři ve Vídni pod vedením uznávaných pedagogů Zdenka Kestraneka, Helmutha Krausse a Eduarda Wolterse. Jeho první herecké angažmá bylo v divadle Theater der Courage a Theater am Parkring. V roce 1953 ztvárnil roli Ferdinanda v Schillerově hře Úklady a láska ve vídeňském Volkstheater. Po vystoupeních v Theater in der Josefstadt přešel v roce 1954 do Burgtheateru, kde hrál mimo jiné Romea v Romeovi a Julii, Dona Juana v Dámě skřítkovi od Calderóna de la Barcy a Gottfrieda v Katynce z Heilbronnu. V roce 1955 se zúčastnil historického znovuotevření Burgtheateru v inscenaci Štěstí a pád krále Otakara. V Burgtheateru působil téměř deset let a od roku 1958 do roku 2004 byl členem souboru Theater in der Josefstadt. Filmová kariéra v 50. letech Na filmovém plátně debutoval Albert Rueprecht v roce 1953 a rychle se stal jednou z výrazných tváří rakouské a německé kinematografie 50. let. Proslavil se především v heimatfilmech, kde často ztvárňoval role dobrosrdečných mladých mužů, což mu přineslo značnou popularitu u diváků. Mezi jeho nejvýznamnější filmy z tohoto období patří Der Förster vom Silberwald (Echo der Berge, 1954), který se stal jedním z nejúspěšnějších německy mluvených filmů všech dob s odhadovanými 28 miliony diváků. V tomto klasickém heimatfilmu, který se vyznačoval působivými záběry přírody, ztvárnil jednu z vedlejších rolí. V roce 1954 si zahrál také v komedii Das sündige Dorf, kde ztvárnil roli Toniho Stangassingera. Film byl netradiční variací na heimatfilm s humorným nadhledem. Následovaly další úspěšné snímky jako Die Sennerin von St. Kathrein (1955), Das Mädchen vom Pfarrhof (1955), Dort oben, wo die Alpen glühen (1956) a Dort in der Wachau (1957). Mezinárodní průlom Vrcholem jeho kariéry v 50. letech byla role arcivévody Ferdinanda Maxmiliána v historickém dramatu Sissi - Schicksalsjahre einer Kaiserin (1957), třetím dílu populární trilogie s Romy Schneiderovou v hlavní roli. Tento film mu přinesl mezinárodní uznání a otevřel dveře k dalším významným projektům. V roce 1960 se objevil v hollywoodském životopisném dramatu Song Without End, kde ztvárnil postavu knížete Felixe Lichnowského po boku Dirka Bogarda, který hrál slavného skladatele Franze Liszta. Film byl natočen pod režijním vedením Charlese Vidora a George Cukora a získal Oscara za nejlepší hudbu. Pozdější kariéra Po ústupu vlny heimatfilmů v 60. letech dostával Albert Rueprecht menší role, často v mezinárodních produkcích. V roce 1970 ztvárnil významnou roli císaře Františka Josefa I. v německo-rakouském historickém televizním seriálu Maximilian von Mexiko, který pojednával o francouzské intervenci v Mexiku a tragickém osudu císaře Maxmiliána. V průběhu své kariéry se Rueprecht věnoval také televizní tvorbě a posílil své působení v divadle, zejména v Theater in der Josefstadt. Jeho herecký rejstřík byl velmi široký – od mladých důstojníků přes elegantní galány, venkovské milovníky až po aristokraty a císaře. Příležitostně účinkoval také v operetách, kde spolupracoval s hvězdami jako Zarah Leander, Marika Rökk a Renate Holm. Osobní život a ocenění Albert Rueprecht byl ženatý s herečkami Ellen Umlauf a později s Ann Millar (rozenou Elisabeth Millar), která zemřela 27. června 2010. Z manželství s Ellen Umlauf má syna Alexandra Rueprechta. Za své umělecké zásluhy byl oceněn rakouským Čestným křížem za vědu a umění I. třídy. Odkaz Albert Rueprecht natočil během své kariéry více než 50 celovečerních filmů a stal se jednou z ikon poválečné rakouské kinematografie. Jeho role v klasických heimatfilmech 50. let, stejně jako jeho účinkování v mezinárodních produkcích, z něj učinily respektovaného herce, jehož dílo zůstává důležitou součástí středoevropské filmové historie. V roce 2008 se ve věku 79 let vrátil k roli císaře Františka Josefa v operetě Im weißen Rößl na festivalu Mörbischer Seefestspiele, což dokazuje jeho dlouhověkost a všestrannost jako umělce.