Joaquín Roa

Joaquín María Fernández Roa (15. srpna 1895, Pamplona, Navarra, Španělsko – 23. května 1981, Pamplona, Navarra, Španělsko) byl španělský filmový a divadelní herec, který se stal jednou z charakteristických tváří španělské kinematografie 20. století. Raná kariéra a divadlo Joaquín Roa se narodil v Pamploně, kde také strávil své dětství a mládí. O jeho raném životě a vzdělání se dochovalo jen málo informací. Svou hereckou kariéru začal pravděpodobně v divadle, kde si postupně vybudoval pověst spolehlivého charakterního herce. Jeho divadelní zkušenosti mu později pomohly při přechodu do filmového průmyslu, kde se specializoval především na vedlejší role, které však dokázal ztvárnit s mimořádnou přesvědčivostí. Filmová kariéra Joaquín Roa se stal významnou postavou španělské kinematografie především v 50. a 60. letech 20. století. Ačkoliv většinou hrál menší role, jeho výrazný herecký projev a schopnost ztvárnit různorodé charaktery z něj učinily vyhledávaného herce pro mnoho významných španělských režisérů té doby. Roa se objevil v několika filmech, které jsou dnes považovány za klasická díla španělské kinematografie. Jedním z jeho nejvýznamnějších filmů byl Welcome Mr. Marshall (1953) režiséra Luise Garcíi Berlangy, kde ztvárnil roli Juliána, obecního vyvolávače. Tento satirický film, který se stal jedním z pilířů španělské kinematografie, kriticky zobrazuje stereotypy mezi Španěly a Američany a zároveň nabízí sociální kritiku frankistického Španělska 50. let. Film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes v roce 1953 a dodnes je považován za jedno z mistrovských děl španělského filmu. V roce 1955 se Joaquín Roa objevil ve filmu The Miracle of Marcelino režiséra Ladislaa Vajdy, kde ztvárnil roli bratra Ding Donga, jednoho z mnichů pečujících o osiřelého chlapce Marcelina. Tento dojemný film o víře a nevinnosti dětství se stal mezinárodním úspěchem a Roova role, ačkoliv menší, přispěla k celkovému působivému vyznění snímku. Dalším významným filmem v Roově kariéře byla Viridiana (1961) režiséra Luise Buñuela, kde ztvárnil roli Dona Zequiela, jednoho z žebráků. Tento kontroverzní film, který získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes, byl ve Španělsku zakázán a Vatikánem odsouzen za kritiku katolické církve. Buñuelův surrealistický snímek je dnes považován za jeden z nejlepších španělských filmů všech dob a Roova účast v něm podtrhuje jeho schopnost spolupracovat s nejvýznamnějšími režiséry své doby. V roce 1962 se Joaquín Roa objevil v komedii La venganza de Don Mendo režiséra Fernanda Fernána Gómeze, kde ztvárnil roli Dona Nuña Manso de Jarama, otce hlavní ženské postavy Magdaleny. Tento film, adaptace populární divadelní hry Pedra Muñoze Secy, je satirickou parodií na historická dramata a Roova role v něm opět prokázala jeho všestrannost a komediální talent. Charakteristické role a herecký styl Joaquín Roa byl známý především svými charakterními rolemi starších mužů, často představitelů autority nebo tradičních hodnot. Jeho herecký styl byl přirozený a autentický, což mu umožňovalo přesvědčivě ztvárnit postavy z různých společenských vrstev a prostředí. Ačkoliv většinou hrál vedlejší role, dokázal jim vdechnout život a učinit je nezapomenutelnými. Pozdní kariéra a odkaz Joaquín Roa pokračoval v herecké kariéře i v pozdějším věku a objevil se v řadě dalších filmů, jako byly El camino, La quiniela, Ni se lo llevó el viento, ni puñetera falta que hacía, La gitana y el rey, Strange Voyage a El clavo. Jeho filmografie čítá desítky titulů, což svědčí o jeho pracovitosti a oblíbenosti mezi španělskými filmaři. Joaquín Roa zemřel 23. května 1981 ve svém rodném městě Pamplona ve věku 85 let. Zanechal po sobě bohaté herecké dědictví a jeho výkony v klasických španělských filmech zajistily, že zůstane trvalou součástí historie španělské kinematografie. Ačkoliv nikdy nebyl hlavní hvězdou, jeho charakterní role a spolupráce s významnými režiséry jako Luis Buñuel, Luis García Berlanga a Fernando Fernán Gómez z něj učinily jednoho z nejrespektovanějších španělských herců své generace.