Helene Reynolds

Helene Reynolds (4. července 1914 – 28. března 1990) byla americká herečka, která se proslavila především ve 40. letech 20. století. Narodila se jako Kenyon Fortescue a pocházela z významné rodiny – byla pravneteří vynálezce telefonu Alexandra Grahama Bella a sestřenicí z prvního kolene amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Aristokratické kořeny a cesta k herectví Helene vyrůstala ve Washingtonu D.C., kde navštěvovala National Cathedral School for Girls. Navzdory svému aristokratickému původu toužila po kariéře v herectví, což bylo v rozporu s očekáváními její společenské vrstvy. V roce 1934 absolvovala svůj společenský debut, ale místo tradičních aktivit debutantek se rozhodla studovat na American Academy of the Dramatic Arts v New Yorku. V roce 1936 se provdala za Juliana Louise Reynoldse, dědice tabákového a hliníkového impéria R.J. Reynolds, ale manželství skončilo rozvodem v roce 1939. Po rozvodu začala používat umělecká jména Joyce Gardner, Helene Whitney a Helene Reynolds. Filmová kariéra Její cesta do Hollywoodu se otevřela nečekaně v roce 1938, když čekala na rozvodové řízení v Renu v Nevadě. Aby si zkrátila povinné čtyřtýdenní čekání, vystoupila v amatérském divadelním představení hry The Women. Skaut z RKO, který hledal herečku pro roli Fleur-de-Lys v připravovaném filmu The Hunchback of Notre Dame, ji viděl a okamžitě ji angažoval. V roce 1939 debutovala ve filmu The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží) po boku Charlese Laughtona a Maureen O'Hary. Jako Fleur-de-Lys ztvárnila aristokratickou dívku, která byla elegantní a uhlazenou, ale zároveň zlomyslnou a malichernou, což tvořilo přímý kontrast k postavě Esmeraldy. Nejplodnější část její kariéry začala v roce 1941. Ačkoli nikdy nezískala hlavní role, objevovala se jako vedlejší herečka v kvalitních produkcích. Její typ byl "ta druhá žena", což jí dávalo široké spektrum možností v komediích i dramatech. Mezi její významné filmy patří Confirm or Deny (1941), Blue, White and Perfect (1942) a Moontide (1942) s Jeanem Gabinem. V roce 1942 ztvárnila Velmu Wall ve filmu Roxie Hart s Ginger Rogers v hlavní roli. Ačkoli její role byla při přechodu z divadelní na filmovou verzi značně zredukována, její výkon byl působivý. Ve filmu se objevila v jediné, ale nezapomenutelné scéně, kde se s Roxie dostala do konfliktu. Vrchol kariéry a Heaven Can Wait Jejím nejznámějším filmem je pravděpodobně Heaven Can Wait (1943), kde ztvárnila Peggy Nash, jednu z mnoha dívek, které Don Ameche svádí během svého života na Zemi. V této roli efektivně využila svůj aristokratický původ a styl, aby vytvořila přitažlivou a elegantní sokyni pro Gene Tierney, která hrála Ameche's manželku. Film režíroval Ernst Lubitsch a byl nominován na Oscara za nejlepší film a režii. Poté se objevila v několika dalších filmech, včetně Wintertime (1943) a Bermuda Mystery (1944), který byl jejím posledním filmem před odchodem do divadla. V květnu 1945 opustila Hollywood, aby se věnovala své dlouhodobé vášni pro divadlo. Vystupovala v představení "Bee in her bonnet" s legendární Dorothy Gish a konečně se dostala na Broadway v inscenaci "Too Hot For Maneuvers" s Dickem Arlenem. Život po Hollywoodu Po ukončení herecké kariéry se stala majitelkou umělecké galerie na Manhattanu a sama se věnovala umění. Zemřela 28. března 1990 v nemocnici Johna F. Kennedyho na zápal plic ve věku 75 let. Helene Reynolds byla typickou představitelkou elegantních, uhlazeným dam z vyšší společnosti. Její aristokratický původ a vychování jí umožnily přirozeně ztvárnit tyto role, ale zároveň jí to mohlo bránit v získání širšího spektra rolí. Přestože nikdy nedosáhla statusu hvězdy první velikosti, zanechala nesmazatelnou stopu v několika významných filmech zlaté éry Hollywoodu.