Pierre Renoir

Pierre Renoir (21. března 1885, Paříž, Francie – 11. března 1952, Paříž, Francie) byl významný francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se jako nejstarší syn slavného impresionistického malíře Pierre-Augusta Renoira a Aline Charigot, a byl starším bratrem světoznámého filmového režiséra Jeana Renoira. Divadelní začátky a kariéra V roce 1907 absolvoval pařížskou konzervatoř Conservatoire National d'Art Dramatique, kde získal první cenu v tragédii. Okamžitě zahájil plodnou divadelní kariéru a během dvou desetiletí se stal jedním z nejvýznamnějších divadelních herců své generace. První světová válka dočasně přerušila jeho divadelní dráhu. Během bojů byl vážně zraněn a ztratil schopnost používat pravé předloktí, což mu však nezabránilo v návratu na jeviště. V roce 1926 se stal členem prestižní divadelní společnosti Louise Jouveta v Comédie des Champs-Élysées, kde účinkoval v několika významných inscenacích děl Jeana Giraudouxe (Siegfried, Amphitryon 38, Intermezzo) a dalších autorů. V roce 1934 následoval Jouveta do Théâtre de l'Athénée, kde v listopadu 1935 ztvárnil roli Odyssea v Giraudouxově hře "La guerre de Troie n'aura pas lieu" (Trojská válka se nekoná). Po Jouvetově smrti v roce 1951 krátce převzal vedení Théâtre de l'Athénée v Paříži. Od roku 1946 také úspěšně spolupracoval s Jean-Louisem Barraultem v Théâtre Marigny. Filmová kariéra V éře němého filmu neprojevoval o kinematografii velký zájem, přesto se objevil v několika snímcích, včetně La Digue (1911) Abela Gance a Marion de Lorme (1918) podle románu Victora Huga. Malou roli přijal také ve filmu svého bratra Jeana La Fille de l'eau (1925). K filmové kariéře ho přivedl až jeho mladší bratr Jean Renoir po nástupu zvukového filmu. První významnou filmovou roli získal v Jeanově adaptaci románu Georgese Simenona La Nuit du carrefour (1932), kde ztvárnil komisaře Maigreta jako vůbec první herec v historii kinematografie. Georges Simenon později prohlásil, že Renoirovo ztvárnění Maigreta považuje za definitivní. Pod režijním vedením svého bratra vytvořil také další významné role - humánního Charlese Bovaryho po boku Valentine Tessier v Madame Bovary (1934) a neefektivního, ale sympatického krále Ludvíka XVI. v La Marseillaise (1938). Významné filmové role Díky své silné fyzické přítomnosti, přirozené autoritě a lehkému nádechu hrozby často ztvárňoval morálně ambivalentní postavy a armádní důstojníky. Mezi jeho nejpamátnější filmy patří La Bandera (1935), kde hrál kapitána Wellera, dále Tovaritch (1935), L'affaire Lafarge (1938), kde ztvárnil titulní roli, a Le Patriote (1938). Jeho nejznámější filmovou rolí se stal vetešník Jéricho v mistrovském romantickém díle Marcela Carného Les Enfants du Paradis (1945), považovaném kritiky za francouzskou verzi Jihu proti Severu. Do této role byl obsazen na poslední chvíli jako náhrada za kolaboranta Roberta Le Vigana, který uprchl do Německa, a Jérichovy scény musely být přetočeny. V poválečném období se objevil v několika pozoruhodných filmech, včetně Le Père Goriot (1944), kde ztvárnil uprchlého trestance Vautrina, a Le Capitan (1946), kde hrál vévodu z Angoulême. Osobní život V roce 1914 se oženil s herečkou Vérou Sergine, s níž měl v roce 1913 syna Clauda Renoira, který se později stal světoznámým kameramanem. Manželství skončilo v roce 1925. Poté se oženil s další herečkou, Marie-Louise Iribe, s níž založil filmovou produkční společnost Les Artistes réunis, která vytvořila pouze tři filmy, z nichž nejznámější byl Marquitta (1927) Jeana Renoira. Toto manželství skončilo v roce 1933. V roce 1940 se oženil potřetí, s herečkou Elisou Ruis. Pierre Renoir zemřel 11. března 1952 v Paříži, deset dní před svými 67. narozeninami. Zanechal po sobě významné dědictví jak v divadelním, tak filmovém umění, a je dodnes uznáván jako jeden z nejvýznamnějších francouzských herců první poloviny 20. století.