Harald Reinl

Harald Reinl, rakouský filmový režisér, se narodil 8. července 1908 v Bad Ischlu. Vystudoval právo, ale jeho skutečný zájem směřoval k filmu. Kariéru zahájil jako dokumentarista a pomocný režisér, než se v průběhu 50. let etabloval jako jeden z nejúspěšnějších tvůrců komerčního německého filmu. Jeho jméno se stalo synonymem pro adaptace literárních děl Karla Maye a Edgara Wallace, ale také pro řemeslně zdatné dobrodružné a historické filmy. Během své kariéry režíroval více než 60 snímků, z nichž mnohé se staly diváckými hity v Německu i v zahraničí.

Začátky a dokumentární tvorba

Reinlova filmová kariéra začala ve 30. letech, kdy natáčel krátké dokumenty a horolezecké filmy. Jeho schopnost zachytit přírodní scenérie a vyprávět obrazem ho rychle vynesla mezi respektované dokumentaristy. Právě z těchto počátků pramení jeho pozdější cit pro kompozici, rytmus vyprávění a výběr atraktivních exteriérů, což se stalo jedním z charakteristických znaků jeho hrané tvorby. K celovečerním hraným filmům přešel koncem 40. let, kdy začal natáčet žánrově rozmanitá díla.

Spolupráce s Karl-May-Film a westernové adaptace

Harald Reinl dosáhl masového úspěchu v 60. letech díky adaptacím románů Karla Maye. Jeho film Poklad na Stříbrném jezeře (1962) odstartoval sérii westernových dobrodružství s postavami Old Shatterhanda a Vinnetoua. Filmy jako Vinnetou – rudý gentleman, Vinnetou – poslední výstřel a Mezi supy se staly kulturním fenoménem a zásadními pilíři německé filmové produkce daného období. Reinl zde spojil atraktivní akci s idealizovaným pohledem na indiánské hrdiny a vytvořil vizuálně působivý svět, který ovlivnil generace diváků.

Kriminální žánr a Edgar Wallace

Vedle westernů se Reinl věnoval i kriminálním snímkům, především v rámci populární série podle románů Edgara Wallace. Režíroval filmy jako Tajemství černého kufru, Mrtvý se vrátil nebo Žlutý had. Tyto filmy byly typické pro svou atmosféru tajemna, napětí a často i mírnou stylizovanou grotesknost. Reinl v nich prokázal cit pro tempo, vizuální detaily a práci s napětím, čímž si získal oblibu nejen u domácího publika, ale i v dalších evropských zemích.

Technické zpracování a výprava

Charakteristickým znakem Reinlových filmů byla precizní výprava, důraz na vizuální atraktivitu a využití přírodních scenérií. Natáčel často v tehdejší Jugoslávii, kde využíval malebné lokace jako náhradu za americký Západ. Jeho práce s kamerou, spolupráce s hudebními skladateli jako Martin Böttcher a vedení herců jako Lex Barker nebo Pierre Brice přispěly k vysoké produkční kvalitě jeho filmů. Reinl si osvojil styl, který kombinoval tradiční filmové řemeslo s výraznou diváckou přitažlivostí.

Význam pro německou populární kinematografii

Harald Reinl patří k nejúspěšnějším režisérům poválečné německé populární kinematografie. Jeho filmy oslovovaly široké publikum a staly se stálicemi televizního vysílání. Přestože byl často spojován především s komerčním filmem, jeho schopnost přizpůsobit se různým žánrům a zároveň udržet vysokou technickou i estetickou úroveň dělá z jeho tvorby důležitou součást německého filmového dědictví. Jeho vliv lze vysledovat i u pozdějších režisérů pracujících s historickým nebo dobrodružným materiálem.

Pozdější léta a odkaz

V 70. letech se Harald Reinl věnoval menším projektům, včetně televizní tvorby a dokumentů. Jeho filmová aktivita postupně ustupovala, ale jeho snímky z předchozích dekád zůstaly v kolektivní paměti. Zemřel v roce 1986, ale jeho filmy se stále reprízují a nacházejí nové diváky.