Annelise Reenberg

Annelise Reenberg, narozena 16. září 1919 v Kodani, Dánsko, zemřela 12. prosince 1994, byla významnou dánskou filmovou režisérkou, kameramankou a scenáristkou. Jako dcera uznávaných herců Holgera Reenberga a Magdy Helene Reenberg (rozené Borving) a nevlastní sestra herců Jørgena Reenberga a Elgy Olgy Svendsen měla filmové prostředí v krvi. Průkopnická kariéra Annelise Reenberg se stala první ženskou kameramankou v dánské kinematografii. Svou profesionální dráhu zahájila jako technická fotografka v loděnici Burmeister & Wain, kde fotografovala lodě a stroje. V roce 1943 nastoupila do nově založeného filmového studia Saga jako asistentka kameramana a fotografka. Po natočení několika krátkých dokumentárních filmů debutovala jako samostatná kameramanka celovečerním filmem En ny dag gryer (1945), který režíroval Poul Bang, její dlouholetý spolupracovník a později manžel. V roce 1946 následovala Poula Banga do Nordisk Film, kde spolupracovala s režisérským párem Astrid a Bjarne Henning-Jensenovými. Za svou kameramanskou práci na filmu Kristinus Bergman (1948) získala jako první kameraman vůbec čestnou filmovou cenu Bodil. Významná byla také její spolupráce na dětském filmu Palle alene i verden (1949) režisérky Astrid Henning-Jensen. Úspěšná režisérka V 50. letech se Annelise Reenberg stala vedoucí režisérkou studia Saga. Její filmy z tohoto období, jako Den gamle mølle paa Mols (1953), Hendes store aften (1954) a Kristiane af Marstal (1956), se vyznačovaly vytříbeným filmovým stylem a plynulou kamerou, která mistrně zachycovala venkovské lokace. Její režijní rukopis se projevoval v citlivém přístupu k ženským postavám a tématům jako nemanželské děti a nepřítomní otcové. Vrcholem její kariéry v 50. letech byl film Baronessen fra benzintanken (1960) s mladou Ghitou Nørby v hlavní roli, který se stal klasikou dánské kinematografie a dodnes patří mezi nejoblíbenější dánské filmy. Zlatá éra v 60. letech V 60. letech se Reenberg zaměřila na romantické a rodinné komedie. Mezi její významné filmy z tohoto období patří Peters baby (1961) a operetní film Frøken Nitouche (1963). V roce 1966 zahájila mimořádně úspěšnou filmovou sérii Min søsters børn (Děti mé sestry), která se stala dánským filmovým fenoménem. Série sledovala osudy dětského psychologa Erika Lunda (Axel Strøbye), který se musí postarat o šest dětí své sestry, čímž jsou jeho teoretické znalosti o výchově dětí podrobeny praktické zkoušce. Reenberg režírovala a napsala všechny čtyři původní filmy této série: Min søsters børn (1966), Min søsters børn på bryllupsrejse (1967), Min søsters børn vælter byen (1968) a Min søsters børn når de er værst (1971). Série byla tak populární, že byla v roce 2001 obnovena a pokračuje dodnes. Odkaz a význam Annelise Reenberg natočila celkem 23 filmů mezi lety 1950 a 1971. Po čtvrtém filmu série Min søsters børn a změně vedení ve studiu Saga se v roce 1971 ve věku pouhých 53 let tiše stáhla z filmového průmyslu. Přestože její přínos dánské filmové kultuře byl akademiky a historiky často přehlížen kvůli její dlouhodobé spolupráci s lidovým studiem Saga a zaměření na kulturně rozporuplný žánr folkekomedie, její filmy si udržely prominentní postavení v populárním kánonu. Reenberg byla mistrovskou interpretkou lidových témat a její filmy jsou dodnes oblíbené díky jejímu citu pro potenciál folkekomedie a schopnosti zpracovávat sny a normy v kontextu tradic. V roce 1967, krátce před jeho smrtí, se provdala za svého dlouholetého spolupracovníka Poula Banga.