François Rauber

François Rauber se narodil 19. ledna 1933 v Neufchâteau ve Vogézách ve Francii a byl francouzským skladatelem, pianistou, aranžérem a dirigentem. Zemřel 14. prosince 2003 v Paříži. Studoval hudbu na konzervatoři v Nancy a na pařížské konzervatoři, kde se věnoval studiu klavíru, hudební teorie, kontrapunktu, fugy a kompozice. Spolupráce s Jacques Brelem François Rauber se proslavil především díky své spolupráci s šansoniérem Jacques Brelem. Jejich přátelství se zrodilo ve sdíleném vkusu pro určitou estetiku symfonické hudby a Rauber se stal historickým dirigentem a aranžérem Jacques Brela od roku 1958. Působil jako hudební ředitel filmu Jacques Brel Is Alive and Well and Living in Paris z roku 1975. Od roku 1960 Brel a Rauber společně objevili nové pole působnosti v oblasti filmové hudby, přičemž jejich první filmová spolupráce Le Panier à crabes z roku 1960 obsahovala brilantní orchestrální interpretace Brelových prvních úspěchů. Filmová tvorba François Rauber je známý především díky filmům Playtime (1967), Itinerary of a Spoiled Child (1988) a Jacques Brel Is Alive and Well and Living in Paris (1975). V kultovním filmu Playtime režiséra Jacques Tatiho působil jako dirigent a hudební aranžér, kde hudba byla komponována ve stylu malých komorních sestav s instrumentací zahrnující klavír, vibrafon, kytaru a akordeon, používané velmi vynalézavým způsobem. Mezi jeho nejznámější filmové hudby patří Les Risques du Metier, Pierrot la Tendresse, La Bande à Bonnot, Antoine et Sébastien, Play-Time, Mon Oncle Sébastien, L'Emmerdeur, Frantz, Le Far West, Le Temple du Soleil a Le Lac au Requin. Další činnost a ocenění V oblasti „klasické" hudby napsal François Rauber asi dvacet děl pro orchestr nebo komorní soubory. Vytvořil orchestrace a aranže pro významné umělce jako Maurice André, Jean-Pierre Rampal, Pierre Amoyal, Guy Touvron, stejně jako populární aranže pro velké zpěváky jako Mouloudji, Juliette Greco, Jeanne Moreau, Anne Sylvestre a Jacques Brel. Dirigoval orchestry po celém světě, od Olympie v Paříži po Carnegie Hall v New Yorku, od Bolšoj v Moskvě po Comédie Française. V roce 1979 získal Grand Prize for Light Symphonic Music a v roce 2003 mu byla udělena Chanson Française Grand Prize.