François Perrot

François Perrot, narozen 26. února 1924 v Paříži, zemřel 20. ledna 2019 v Livry-Gargan, byl významný francouzský herec s téměř šedesátiletou kariérou, během níž se stal jedním z nejznámějších představitelů vedlejších rolí ve francouzské kinematografii. Počátky kariéry François Perrot, původním povoláním umělecký truhlář, začínal svou hereckou dráhu v divadelním prostředí. Nejprve působil v souboru Louise Jouveta a později se připojil k Théâtre National Populaire (TNP) pod vedením Jeana Vilara. Jeho elegantní a distingovaný vzhled ho předurčil k rolím vážených osobností, bankéřů a ředitelů podniků. Na filmovém plátně debutoval v roce 1954 po boku Eddieho Constantina ve snímku Les femmes s'en balancent. Během následujících let se postupně etabloval jako spolehlivý charakterní herec. Filmová kariéra Perrotova filmografie čítá více než sto filmů. K jeho významným snímkům patří Les Liaisons dangereuses 1960 (1959) režiséra Rogera Vadima, kde se objevil v menší roli. Výrazněji na sebe upozornil ve filmu Les Innocents aux mains sales (1975) Clauda Chabrola, kde hrál po boku Romy Schneiderové a Roda Steigera. Důležitým milníkem v jeho kariéře byl snímek Le Corps de mon ennemi (1976) režiséra Henriho Verneuila, kde ztvárnil postavu Raphaëla Di Massy, ředitele nočního klubu, ve filmu s Jean-Paulem Belmondem v hlavní roli. Spolupráce s Bertrandem Tavernierem Zásadní pro Perrotovu kariéru byla spolupráce s režisérem Bertrandem Tavernierem. V jeho filmu Coup de torchon (Clean Slate, 1981) ztvárnil roli plukovníka Tramichela. Tento snímek, adaptace románu Jima Thompsona, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jejich další významná spolupráce přišla s filmem La Vie et rien d'autre (Life and Nothing But, 1989), kde Perrot hrál kapitána Perrina, který hledá neznámého vojína. Za tento výkon byl nominován na Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Svou filmovou kariéru symbolicky uzavřel opět pod Tavernierovým vedením ve filmu Quai d'Orsay (The French Minister, 2013). Komedie a populární filmy V 80. letech se François Perrot objevil v řadě populárních komedií, kde často ztvárňoval role bankéřů a ředitelů. Mezi jeho známé komediální role patří vystoupení ve filmech Pour cent briques, t'as plus rien... (1982) Édouarda Molinara a Les Morfalous (1984) Henriho Verneuila, kde jeho postava umírá elektrickým proudem po vymočení na vysokonapěťové vedení, což doprovází slavná hláška napsaná Michelem Audiardem. Dále se objevil v komediích jako Banzaï (1983) Clauda Zidiho s Coluchem, Inspecteur la Bavure (1980) také od Clauda Zidiho, nebo Le Jaguar (1996) Francise Vebera. Televizní a divadelní tvorba Kromě filmů byl François Perrot velmi aktivní i v televizní tvorbě. Účinkoval v populárních seriálech jako Châteauvallon, Le Château des Oliviers nebo La Prophétie d'Avignon. V divadle spolupracoval s významnými režiséry jako byli Jean-Louis Barrault, Robert Hossein nebo Georges Vitaly. Velký úspěch zaznamenal v divadelní hře Les Seins de Lola, kde vystupoval s Marií Pacôme. Sám se také věnoval režii, například v inscenaci Le Misanthrope od Molièra v roce 1965. Odkaz a charakteristika François Perrot byl známý svou schopností dodat stereotypním postavám bankéřů a ředitelů lidský rozměr. Přestože byl téměř vždy obsazován do vedlejších rolí, dokázal jim vtisknout nezaměnitelný charakter. Jeho elegantní vzhled a přirozená autorita z něj učinily ideálního představitele postav z vyšších společenských vrstev. Ironií osudu bylo, že ačkoliv byl původním povoláním umělecký truhlář, režiséři ho nejčastěji obsazovali do rolí bankéřů a ředitelů, což ho vždy bavilo. Za svou dlouhou kariéru se stal jednou z nejvýraznějších tváří francouzského filmu druhé poloviny 20. století. François Perrot zemřel přirozenou smrtí ve věku 94 let. Podle jeho přání byly jeho ostatky rozptýleny na náhorní plošině Larzac, kde měl krásné vzpomínky z dětství.