Larry Peerce

Larry Peerce, narozen 19. dubna 1930 v Bronxu v New Yorku, je americký filmový a televizní režisér. Jako syn operního tenora Jana Peerce a talentové agentky Alice Kalmanowitz Peerce vyrůstal v uměleckém prostředí, které formovalo jeho budoucí kariéru. Vzdělání získal na Univerzitě Severní Karolíny, než se vydal na dráhu režiséra. Průlomové začátky Svůj režisérský debut zaznamenal v roce 1964 filmem One Potato, Two Potato, průkopnickým dramatem o mezirasovém manželství mezi bílou rozvedenou ženou (Barbara Barrie) a afroamerickým úředníkem (Bernie Hamilton). Film byl natočen s rozpočtem pouhých 230 000 dolarů a stal se prvním americkým snímkem, který zobrazoval takový mezirasový vztah. Dílo získalo nominaci na Oscara za nejlepší původní scénář pro Orvilla H. Hamptona a Raphaela Hayese, zatímco Barbara Barrie si odnesla ocenění za nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes. Hudební a televizní tvorba V polovině 60. let pracoval Peerce na televizních seriálech, režíroval epizody westernů Branded a The Wild Wild West. Souběžně natočil úspěšný koncertní film The Big T.N.T. Show (1965), který představil řadu talentů včetně The Byrds, Raye Charlese, Bo Diddleyho, Donovana, The Lovin' Spoonful, The Ronettes a The Ike & Tina Turner Revue. Tento snímek se stal jedním z prvních významných rockových koncertních filmů. Vrchol filmové kariéry V roce 1967 se Peerce vrátil k celovečerním filmům snímkem The Incident, drsným a syrově natočeným příběhem o dvojici mladistvých výtržníků terorizujících cestující v newyorském metru. Film znamenal filmový debut pro Martina Sheena a Tonyho Musanteho a představil Beaua Bridgese v jeho první dospělé roli. Následoval kriticky i komerčně úspěšný Goodbye, Columbus (1969), adaptace románu Philipa Rotha. Za tento film získal Peerce nominaci na cenu DGA za vynikající režijní výkon a scenárista Arnold Schulman byl nominován na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Film také odstartoval hvězdnou kariéru Ali MacGraw. Sedmdesátá léta Na počátku 70. let Peerceova kariéra zakolísala. Jeho filmy The Sporting Club (1971) a adaptace románu Johna Knowlese A Separate Peace (1972) nezaznamenaly výrazný úspěch. V roce 1973 režíroval Elizabeth Taylor ve filmu Ash Wednesday, který se však rychle vytratil z povědomí diváků. Obrat přišel s televizním filmem The Stranger Who Looks Like Me (1974) a následně s úspěšným snímkem The Other Side of the Mountain (1975), příběhem mladé lyžařské šampionky, která zůstala po tragické nehodě ochrnutá. Film získal nominaci na Oscara za nejlepší píseň a hlavní představitelka Marilyn Hassett, která byla v té době Peerceovou manželkou, získala Zlatý glóbus za nejlepší herecký debut. Další významné filmy V roce 1976 natočil Peerce katastrofický film Two-Minute Warning o psychopatickém ostřelovači na fotbalovém stadionu, který byl v době svého vzniku považován za jeden z nejkrvavějších filmů. Snímek byl nominován na Oscara za nejlepší střih. Jeho pokus o návrat k adaptacím významných literárních děl s filmovou verzí románu Sylvie Plathové The Bell Jar (1979) však nebyl úspěšný. Na konci 80. let zaznamenal další neúspěch s filmovou adaptací biografie Johna Belushiho Wired (1989), ačkoli tento film představil herce Michaela Chiklise. Televizní tvorba Po sérii filmů, které nedosáhly komerčního úspěchu, se Peerce stal uznávaným režisérem televizních minisérií. Mezi jeho nejvýznamnější televizní projekty patří Queenie (ABC, 1987), The Neon Empire (Showtime, 1988), biografie Jacqueline Kennedyové A Woman Named Jackie (NBC, 1991) a John Jakes' Heaven and Hell: North and South Book III (ABC, 1994). Režíroval také několik epizod dětského televizního seriálu The Ghost Busters a další televizní filmy. Jeho režisérská kariéra vyvrcholila televizním filmem Second Honeymoon (2001) s Romou Downey a Timem Mathesonem. Režisérský styl Peerceova tvorba je často vnímána jako součást expresivního sentimentálního režisérského stylu se zvláštním zaměřením na příběhy dospívání. Jeho kariéra, která se rozprostírala od roku 1964 do roku 2001, zahrnovala různé žánry a přinesla různorodé výsledky. V 60. letech se zdálo, že se Peerce stane významným filmařem, a ačkoli jeho pozdější filmová kariéra nezaznamenala stejný úspěch, jeho přínos americké kinematografii, zejména v oblasti průkopnických sociálních témat a televizní tvorby, zůstává významný.