Arno Paulsen

Arno Paulsen (3. ledna 1900, Štětín, Německo [dnes Szczecin, Polsko] – 17. září 1969, Baden-Baden, Německo) byl německý herec a dabér, který se proslavil především svými rolemi v poválečných německých filmech. Po absolvování školy studoval zpěv u operního pěvce Wilhelma Bültermanna. Již od roku 1917 působil jako sborový zpěvák a později jako tenor v městském divadle ve Štětíně. Během své kariéry vystupoval také v divadlech v Hannoveru a Hamburku. V letech 1941 až 1943 účinkoval v divadelních společnostech, které bavily německé vojáky. Poválečná kariéra Po skončení druhé světové války se Paulsen v roce 1945 připojil k berlínskému divadlu Metropol Theater, kde vystupoval především v operetách. Filmový režisér Wolfgang Staudte ho poprvé spatřil v roce 1946 v divadle Theater am Schiffbauerdamm v Berlíně, kde hostoval v roli místního nacistického vůdce v satirické hudební revue Höllenparade. Staudte ho obsadil do role kapitána Brücknera ve filmu Die Mörder sind unter uns (The Murderers Are Among Us). Filmový debut a průlom Paulsenův filmový debut přišel v roce 1946 ve filmu Die Mörder sind unter uns (The Murderers Are Among Us), který je považován za první německý poválečný film a první tzv. "Trümmerfilm" (film trosek). V roli kapitána Ferdinanda Brücknera ztvárnil kontroverzní postavu zodpovědnou za zabíjení civilistů během druhé světové války, která si v poválečném Berlíně rychle vybuduje nové bohatství jako majitel továrny. Tento úspěšný filmový debut odstartoval Paulsenovu dvacetiletou filmovou kariéru, během níž se objevil ve více než 60 filmech. Významné filmové role V letech 1946 až 1952 hrál ve filmech produkovaných východoněmeckým studiem DEFA, včetně filmové adaptace Wozzeck od Georga C. Clarena a komedie Die seltsamen Abenteuer des Herrn Fridolin B. od Wolfganga Staudteho. Na počátku 50. let se Paulsen usadil na Západě a pokračoval ve filmové tvorbě. Mezi jeho významné filmy patří Die Brücke (1949), kde ztvárnil postavu pana Reinhardta v příběhu o poválečných uprchlících, kteří se snaží začlenit do nové komunity. Ve špionážním filmu Canaris (1954) se objevil po boku známých západoněmeckých herců. V roce 1957 účinkoval ve válečném filmu Der Stern von Afrika (The Star of Africa), který vyprávěl příběh německého stíhacího pilota z druhé světové války. Jedním z jeho nejvýznamnějších filmů byl Das Mädchen Rosemarie (Rosemary) režiséra Rolfa Thieleho z roku 1958, kde ztvárnil postavu Schmidta. Tento film získal Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film roku 1959 a byl nominován na Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1958. Dabingová kariéra Souběžně s filmovou prací Paulsen často vystupoval v divadlech a daboval zahraniční filmy. Po mnoho let byl německým hlasem Olivera Hardyho v americkém televizním seriálu Laurel & Hardy. Arno Paulsen zemřel 17. září 1969 v Baden-Badenu ve věku 69 let. Za svou kariéru se stal jedním z nejvýraznějších charakterních herců poválečné německé kinematografie, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav od válečných zločinců až po respektované občany.