Ethel Barrymore

Ethel Barrymore, narozená jako Ethel Mae Blythe 15. srpna 1879 ve Filadelfii, byla americká herečka a členka slavné herecké rodiny Barrymoreových. Zemřela 18. června 1959 v Hollywoodu na kardiovaskulární onemocnění ve věku 79 let. Rodinné zázemí a počátky kariéry Ethel byla dcerou herců Maurice Barrymora (vlastním jménem Herbert Blythe) a Georgiany Drew. Byla prostředním dítětem mezi bratry Lionelem a Johnem, kteří se rovněž stali významnými herci. Její rodina měla hluboké divadelní kořeny - byla vnučkou herečky a divadelní manažerky Louisy Lane Drew a neteří broadwayské hvězdy Johna Drewa Jr. Původně toužila stát se koncertní pianistkou, ale po smrti matky v roce 1893 a následné ztrátě finanční podpory se musela vydat na hereckou dráhu. Divadelní kariéra Svůj profesionální divadelní debut absolvovala v New Yorku v roce 1894 ve společnosti vedené její babičkou. První velký úspěch zaznamenala v Londýně v inscenacích The Bells a Peter the Great (1897-1898). Na Broadwayi poprvé zazářila v roce 1901 v hlavní roli v Captain Jinks of the Horse Marines. Během své dlouhé divadelní kariéry excelovala v mnoha významných inscenacích včetně A Doll's House (1905), kde ztvárnila Noru, Mid-Channel (1910), Trelawny of the Wells (1911), Déclassée (1919), The Second Mrs. Tanqueray (1924), The Constant Wife (1928) a The Corn Is Green (1940-1942). V roce 1928 bylo na její počest otevřeno divadlo Ethel Barrymore Theatre v New Yorku, kde vystoupila v zahajovací produkci The Kingdom of God. Byla také silnou podporovatelkou Actors' Equity Association a měla významnou roli během stávky herců v roce 1919. Filmová kariéra Ethel Barrymore zahájila svou filmovou kariéru v roce 1914 snímkem The Nightingale a následně natočila řadu němých filmů. Mezi lety 1914 a 1919 vytvořila přibližně 15 němých filmů, většinu z nich pro studio Metro Pictures. Filmové kariéře se však plně nevěnovala, upřednostňovala divadlo a rodinu. V roce 1932 se objevila ve filmu Rasputin and the Empress, jediném díle, ve kterém vystupovala společně s oběma bratry Lionelem a Johnem. Po jedenáctileté přestávce se v roce 1944 vrátila k filmu na pozvání Caryho Granta, aby ztvárnila jeho umírající matku v dramatu None but the Lonely Heart. Za tento výkon získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli, což ji přimělo k trvalému přesunu do Hollywoodu a filmového průmyslu. Následovaly další významné role, zejména v thrillerech a dramatech, kde často hrála přísné, ale dobrosrdečné matrony. Nejvýznamnější filmy V thrilleru The Spiral Staircase (1946) ztvárnila paní Warrenovou, nemocnou majitelku domu, která varuje němou služebnou Helen (Dorothy McGuire) před nebezpečím sériového vraha. Za tento výkon byla nominována na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Film se stal klasikou žánru a je ceněn pro svou atmosféru a vizuální styl. V dramatu Pinky (1949) hrála Miss Em, starou nemocnou bílou ženu, která zanechá svůj dům a pozemek hlavní hrdince Pinky, mladé světlé ženě smíšeného původu. Její postava, ač na plátně nepobývá dlouho, je klíčová pro vývoj příběhu. I za tuto roli získala nominaci na Oscara. Mezi její další významné filmy patří The Paradine Case (1947), kde spolupracovala s Alfredem Hitchcockem, The Farmer's Daughter (1947), Portrait of Jennie (1949) a Deadline U.S.A. (1952). Svou poslední filmovou roli ztvárnila ve snímku Johnny Trouble (1957). Televizní kariéra a odkaz V 50. letech se Ethel Barrymore objevila také v televizi. V roce 1956 uváděla 14 epizod seriálu Ethel Barrymore Theatre. Její herecký odkaz žije dál prostřednictvím divadla Ethel Barrymore Theatre v New Yorku, které je jedním z posledních nepřetržitě fungujících divadel pojmenovaných po největších hvězdách Broadwaye. V roce 1960 byla posmrtně uvedena do hollywoodského chodníku slávy a spolu se svými bratry je členkou American Theater Hall of Fame. Ethel Barrymore byla považována za "první dámu amerického divadla" a její jedinečný styl, hlas a důvtip z ní učinily jednu z nejvýznamnějších hereček své doby. Její kariéra, která trvala šest desetiletí, zahrnovala úspěchy na divadle, ve filmu i v rozhlase, a zanechala nesmazatelnou stopu v historii amerického umění.