Aleksandr Pankratov-Chyorny

Aleksandr Pankratov-Chyorny se narodil 28. června 1949 v obci Konevo v Altajském kraji a je ruským hercem a filmovým režisérem . Pocházel z rodiny donských a černigovských kozáků, kteří byli v 20. letech 20. století vysídleni do Altajského kraje . Jeho dětství poznamenaly tragické události - v roce 1952 zemřel jeho otec a později dva bratři zahynuli hladem . Začátky kariéry Proti vůli matky po osmé třídě odjel do Gorkého (Nižní Novgorod) a nastoupil na místní divadelní училище . Na konci 60. let se stal hercem Penzenského dramatického divadla, kde působil několik let, poté odešel do Moskvy a nastoupil na režijní fakultu VGIKu na kurz Jefima Dzigana . Svou přezdívku "Chyorny" (Černý) získal jako student, aby se odlišil od jmenovce Aleksandra Pankratova, který studoval na stejném oddělení . Filmová kariéra Od roku 1978 se objevil ve více než sedmdesáti filmech . Za třicet let své kariéry se objevil ve více než stu filmech . Mezi jeho nejznámější filmové role patří účast v kultovním filmu A Cruel Romance z roku 1984, kde ztvárnil postavu Ivana Semenovského, přičemž podle jeho slov mohl hrát i Paratova, ale byl na tuto roli příliš mladý . Významné filmové role Aleksandr Pankratov-Chyorny je známý především díky filmům Ward No. 6, A Cruel Romance, Jazzman, Where Is Enohp Located? a Winter Evening in Gagra . Mezi jeho další významné filmy patří Kde se nachází nofelet?, Kurýr, Sibiřiáda, Žestokij romans, Zimní večer v Gagrách, My z jazzu, Mistr a Markétka, Rževskij proti Napoleonovi a Ostrov nepotřebných lidí . Televizní projekty Významnou část jeho pozdější kariéry tvoří televizní seriály. Hrál hlavní roli v rusko-ukrajinském vojensko-historickém detektivním seriálu Under Military Law, jehož premiéra se konala na Ukrajině 9. května 2016 a v Rusku 4. května 2017 . V seriálu ztvárnil postavu Grigorije Ivanoviče Fedorenka . Do května 2022 bylo v Rusku vydáno celkem pět sezón seriálu se čtyřiačtyřiceti epizodami . Režijní činnost Aleksandr Pankratov-Chyorny byl také režisérem filmů Salon krasoty (1985), Sistema Nippel (1990) a Vzroslyj syn (1979) . Kromě herectví a režie se věnuje také poezii . Ocenění a uznání V roce 2009 byl oceněn titulem Lidový umělec Ruské federace za velké úspěchy v oblasti kinematografického umění . Je také zasloužilým umělcem Ruska a lidovým umělcem Jižní Osetie .