Amando de Ossorio

Amando de Ossorio Rodríguez (6. dubna 1918 – 13. ledna 2001) byl španělský filmový režisér a scénárista, který se proslavil především jako jeden z nejvýznamnějších tvůrců evropského hororového filmu 70. let 20. století. Narodil se v A Coruña v Galicii ve Španělsku a jeho jméno je neodmyslitelně spjato s kultovní hororovou tetralogií o slepých templářích. Počátky kariéry Svou filmovou dráhu zahájil v roce 1956 krátkým politickým snímkem La Bandera Negra (Černá vlajka), po němž následovalo období, kdy se věnoval natáčení dokumentů a reklamních spotů. Kromě filmové tvorby byl také talentovaným malířem a výtvarníkem. V roce 1964 dostal příležitost režírovat několik westernů a komedií, mezi něž patřily snímky jako Grave of the Gunfighter nebo I tre del Colorado. Do světa hororu vstoupil v roce 1969 filmem Malenka, The Vampire's Niece (známý také jako Fangs of the Living Dead), který vypráví příběh mladé ženy, jež zdědí hrad v Evropě a její strýc se ji snaží přesvědčit, že je upírka. De Ossorio v rozhovorech často zmiňoval, že již od počátku své režisérské kariéry se potýkal se zásahy producentů do svých projektů, což ovlivnilo výslednou podobu jeho filmů. Tetralogie Blind Dead Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1971, kdy vytvořil koncept slepých nemrtvých templářských rytířů, kteří sají lidskou krev, jezdí na kostlivých koních a své oběti vyhledávají podle zvuku tlukotu jejich srdce. První film této série, Tombs of the Blind Dead (La Noche del Terror Ciego), zaznamenal takový úspěch, že de Ossorio okamžitě pokračoval v natáčení dalších dílů. Následovaly filmy Return of the Blind Dead (El Ataque de los Muertos Sin Ojos) z roku 1973, The Ghost Galleon (El Buque Maldito) z roku 1974 a Night of the Seagulls (La Noche de las Gaviotas) z roku 1975. Tato tetralogie se stala jeho nejznámějším dílem a pomohla nastartovat boom španělského hororového filmu na počátku 70. let. De Ossorio trval na tom, že jeho nemrtví templáři nejsou zombies, jak je často označovala kritika, ale spíše mumie, které se živí jako upíři. Další hororová tvorba Vedle série o slepých templářích natočil de Ossorio v tomto období i několik dalších samostatných hororových filmů. V roce 1973 vznikl snímek The Loreley's Grasp (Las Garras de Lorelei), který vypráví o legendární Lorelei žijící po staletí v jeskyni pod řekou Rýn, jež se za úplňku mění v plazovitou bytost toužící po lidské krvi. V roce 1974 režíroval film Night of the Sorcerers, který se odehrává v Africe a pojednává o expedici, která narazí na upíry na místě starověkého obětního oltáře. O rok později natočil Demon Witch Child (La Endemoniada), který patřil k mnoha evropským napodobeninám úspěšného amerického hororu Vymítač ďábla a dnes je fanoušky považován za nedoceněný hororový klenot. Závěr kariéry Posledním de Ossoriovým hororovým filmem byl The Sea Serpent z roku 1984, který pro něj představoval vysněný projekt, ale kvůli velmi nízkému rozpočtu a nedostatečným speciálním efektům se stal velkým zklamáním. Tato zkušenost ho vedla k ukončení filmové kariéry ve věku 66 let. V roce 1993 se ještě pokoušel získat producenty pro pátý film o slepých templářích s názvem The Necronomicon of the Templars, ale neúspěšně. V posledních letech svého života si přivydělával malováním obrazů s tematikou templářských rytířů, které prodával svým fanouškům. Krátce před svou smrtí v roce 2001 poskytl rozhovor pro dokument Amando de Ossorio: The Last Templar, kde si stěžoval na mizivé rozpočty, s nimiž byl nucen pracovat, a litoval, že výsledné filmy se nikdy ani zdaleka nepřiblížily jeho původní vizi. Amando de Ossorio zemřel 13. ledna 2001 v Madridu ve věku 82 let. Jeho odkaz žije především prostřednictvím kultovní tetralogie o slepých templářích, která si i po desetiletích udržuje své místo mezi klasickými díly evropského hororového žánru a inspirovala řadu dalších filmařů.