Kihachi Okamoto

Kihachi Okamoto se narodil 17. února 1924 v Yonago v prefektuře Tottori a byl japonský filmový režisér. V roce 1943 byl odveden do armády během nejhorších let války v Tichém oceánu, ale na rozdíl od většiny svých vrstevníků válku přežil. Tato zkušenost zásadně ovlivnila jeho pozdější filmovou tvorbu, přičemž třetina jeho děl se zabývala válečnou tematikou. Po válce v roce 1945 začal svou filmovou kariéru ve studiu Toho jako asistent režiséra pod vedením takových mistrů jako Mikio Naruse, Senkichi Taniguchi a Ishiro Honda. Režijní debut a raná tvorba Okamoto debutoval jako režisér v roce 1958 filmem All About Marriage. Během své kariéry, která trvala téměř šest desetiletí, natočil téměř 40 filmů a napsal scénáře k nejméně 24 z nich. Rychle se začal specializovat na akční filmy a režíroval tři díly úspěšné série Underworld studia Toho, kde poprvé spolupracoval s Toshiro Mifune. Mezi jeho rané úspěchy patřil film Dokuritsugu Gurentai z roku 1959, kyselý příběh vojáků na ostrově, který pomohl vybudovat Okamotovu pověst. Mistrovství v žánru samuraiských filmů Okamoto pracoval v různých žánrech, ale nejpamátnější byly jeho akční filmy jako jidaigeki a válečné snímky. Jeho samuraiské filmy, jako Samurai Assassin z roku 1965 s Toshiro Mifune v hlavní roli, The Sword of Doom z roku 1966 nebo Kill! z roku 1968, často kritizovaly bushidó a období Tokugawa. The Sword of Doom z roku 1966 sleduje kariéru nihilistického šermíře a představuje extrémní, ale stylizovanou násilnost, která hluboce ovlivnila takové režiséry jako Sam Peckinpah a Sergio Leone. Okamoto byl jedním z hlavních představitelů vlny tvůrců chanbara filmů, kteří po Akira Kurosawovi zaujali velmi kritický postoj k bushidó, samurajskému životnímu stylu a tokugawské společnosti obecně. Válečné eposy a osobní vize Studio Toho mu svěřilo epický film Japan's Longest Day z roku 1968, filmovou verzi toho, co se stalo s oficiálním Japonskem na konci války, ale následující rok také natočil The Human Bullet pro Art Theatre Guild, osobnější a satiričtější vizi zkušenosti obyčejného člověka s druhou světovou válkou. Japan's Longest Day, který pojednává o 24 hodinách vedoucích k císařovu rozhlasovému prohlášení o kapitulaci Japonska, je proniknut tragickou ironií, ve které Okamoto vynikal, a pravděpodobně představuje jeho nejlepší film. Okamoto byl známý stejně pro své válečné filmy jako Japan's Longest Day z roku 1967, The Human Bullet z roku 1968 a The Battle of Okinawa z roku 1971, jako pro své historické snímky. Pozdní kariéra a odkaz Pro realizaci některých svých projektů Okamoto založil Okamoto Productions, přičemž jeho manželka Mineko Okamoto často pracovala jako producentka na jeho pozdějších dílech. V roce 1992 získal Japan Academy Prize za režii roku za film Rainbow Kids. Kihachi Okamoto zemřel 19. února 2005, pouhé dva dny po svých 81. narozeninách, doma na rakovinu jícnu. Jeho smrt nás přiblížila k zmizení skutečně jedinečné generace japonských filmařů, kteří nejen vytvořili některé z nejživějších a nejvzdornějších žánrových filmů země, ale byli také spojeni zkušeností s hrůzami války a boje v raném věku.