Emile Meyer

Emile Meyer (18. srpna 1910, New Orleans, Louisiana, USA – 19. března 1987, Covington, Louisiana, USA) byl americký herec, známý především svými rolemi drsných, agresivních a autoritativních postav v hollywoodských filmech 50. let 20. století, převážně ve westernech a thrillerech. Začátky kariéry Před vstupem do filmového průmyslu vystřídal Meyer řadu zaměstnání – pracoval jako přístavní dělník, bezpečnostní inspektor, taxikář a pojišťovací agent. Jeho herecká kariéra začala poměrně pozdě, až ve věku 40 let, kdy ho režisér Elia Kazan objevil v divadelním představení v New Orleans a obsadil ho do malé role kapitána lodi ve filmu Panic in the Streets (1950). Ačkoliv šlo o nevelkou, neuvědenou roli, odstartovala Meyerovu filmovou kariéru, která trvala téměř tři desetiletí. Vrchol kariéry v 50. letech Emile Meyer se rychle etabloval jako charakterní herec specializující se na role tvrdých mužů, často záporných postav. Jeho hranatá čelist a drsný vzhled ho předurčily k rolím padouchů a nekompromisních autorit. Mezi jeho nejvýznamnější role patří postava Rufuse Rykera ve westernovém klasickém snímku Shane (1953), kde ztvárnil majitele dobytčího ranče, který si najme zabijáka (Jack Palance), aby zastrašil osadníky. Tato role je považována za jeden z jeho nejlepších výkonů a definovala jeho typickou filmovou personu. V roce 1954 se objevil v kriticky uznávaném vězeňském dramatu Riot in Cell Block 11, kde ztvárnil humánně smýšlejícího ředitele věznice Reynoldse, který sympatizuje s požadavky vzbouřených vězňů na zlepšení podmínek. Tento film režiséra Dona Siegela je považován za průlomové dílo v žánru vězeňských dramat. Další významnou rolí byla postava agresivního pana Hallorana ve filmu Blackboard Jungle (1955), který se zabýval problematikou násilí a delikvence na městských školách. Film vyvolal při svém uvedení značné kontroverze a je dnes považován za důležitý kulturní milník, který představil rock and roll širšímu americkému publiku. Spolupráce s významnými režiséry Meyer spolupracoval s několika významnými režiséry své doby. Kromě již zmíněného Elia Kazana a Dona Siegela to byl především Stanley Kubrick, který ho obsadil proti jeho typovému zařazení do role laskavého kněze otce Dupreeho ve válečném dramatu Paths of Glory (1957). Tento film je dnes považován za jedno z Kubrickových mistrovských děl a Meyerův výkon v něm ukazuje jeho hereckou všestrannost. Téhož roku se objevil v noir dramatu Sweet Smell of Success (1957), kde ztvárnil zkorumpovaného policejního poručíka Harryho Kella, který má "potrestat" postavu Tonyho Curtise. Tato role je dnes jednou z jeho nejčastěji připomínaných. Pozdější kariéra a televize V průběhu 60. a 70. let Meyer pokračoval v hraní, objevoval se jak ve filmech, tak v televizních seriálech. Mezi jeho další filmové role patří Major Charlie Quantrill ve snímku Young Jesse James (1960), inspektor Al Quine v The Lineup (1958) nebo policejní kapitán T.W. Wills ve filmu The Case Against Brooklyn (1958). V televizi hostoval v řadě populárních seriálů včetně Maverick, kde se objevil v epizodě "Rope of Cards" (1957) jako tvrdohlavý porotce po boku Jamese Garnera. Dále účinkoval v seriálech jako The Restless Gun, Peter Gunn, 77 Sunset Strip, Rawhide, The Untouchables, Perry Mason, Dennis the Menace a The F.B.I. Jeho poslední filmovou rolí byla účast ve snímku The Legend of Frank Woods (1977). Závěr života Zhoršující se zdravotní stav přiměl Meyera v roce 1977 k odchodu do důchodu a návratu do rodného New Orleans. Emile Meyer zemřel 19. března 1987 v North Shore Regional Medical Center v Slidell v Louisianě ve věku 76 let. Trpěl Alzheimerovou chorobou. Odkaz Emile Meyer zanechal výraznou stopu v americké kinematografii 50. let 20. století. Ačkoliv nikdy nedosáhl statusu filmové hvězdy, jeho charakteristické role drsných mužů a autorit zůstávají v paměti filmových fanoušků. Jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit jak nelítostné padouchy, tak morálně komplexní postavy, z něj učinila jednoho z nejvýraznějších charakterních herců své generace.