Aleksandra Nazarova

Aleksandra Ivanovna Nazarova, narozená 17. července 1940 v Leningradě (dnešní Petrohrad), SSSR, zemřela 20. srpna 2019 v Moskvě, Rusko, byla významná sovětská a ruská herečka divadla a filmu. Pocházela z herecké rodiny - její otec Ivan Nazarov byl uznávaným umělcem RSFSR a matka Alexandra Matvejevová byla také herečkou. Nazarova se k herectví dostala již v útlém věku, kdy v pouhých šesti letech ztvárnila svou první divadelní roli. Po absolvování Leningradského divadelního institutu A. N. Ostrovského v roce 1961 se přestěhovala do Moskvy, kde začala působit v Centrálním dětském divadle pod vedením slavného režiséra Anatolije Efrosa. V roce 1965 se rozhodla pro změnu a přešla do Moskevského dramatického divadla M. N. Jermolovové, kde zůstala věrná po více než padesát let až do konce svého života. Na jevišti tohoto divadla ztvárnila širokou škálu postav - od dětských rolí přes lékaře až po různé charakterní postavy. Mezi její významné divadelní role patřila Carol ve hře "Čas a rodina Conwayových", za kterou získala uznání od spisovatele Viktora Astafjeva. Filmovou kariéru zahájila v roce 1961 rolí Nadi Braginové ve filmu "A co když je to láska?" režiséra Julia Raizmana, kde se objevila po boku budoucích hvězd sovětského filmu Andreje Mironova a Jevgenije Žarikova. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří Ira Jegorova v romantickém dramatu Lyubimaya (1965), kde hrála s Vitalijem Solominem, a především titulní role ve filmu Sofiya Perovskaya (1967), kde ztvárnila revolucionářku, která se podílela na atentátu na cara Alexandra II. Za tuto roli, která byla pro herečku osobně nejcennější, získala pochvalu od spisovatele Konstantina Simonova. V roce 1980 se objevila ve filmu Air Crew (Ekipazh), prvním sovětském katastrofickém filmu režiséra Alexandra Mitty, kde ztvárnila matku hledající svého syna během nouzového přistání letadla. Film se stal kultovním dílem sovětské kinematografie. V pozdějších letech hrála především v rolích matek a babiček, například v snímcích Love with Privileges (1989) a Trifles of Life (1992). Novou vlnu popularity Nazarova získala díky televizním seriálům na počátku 21. století. Patřila mezi první herce, kteří se s nadšením zapojili do seriálové tvorby. Objevila se v populárních projektech jako Brigada (2002), kde hrála babičku houslistky Olgy, v seriálu Muhtar's Return (2003) v roli Schmidtové a v Night Watch (2004) jako matka Světlany. Největší slávu jí však přinesla role excentrické a zapomnětlivé babičky Naděždy Michajlovny v komediálním seriálu My Fair Nanny (2004-2008), který se stal diváckým hitem. Během své dlouhé kariéry se Nazarova objevila ve více než 90 filmech a seriálech a namluvila přes 70 zahraničních filmů a animovaných snímků. Za svůj přínos ruskému umění byla v roce 2001 oceněna titulem Národní umělkyně Ruské federace. Kolegové ji popisovali jako profesionálku staré herecké školy s plným nasazením a porozuměním pro svou práci. Její poslední rolí byla Anfisa, chůva sester Prozorovových, ve filmové adaptaci Čechovovy hry "Racek" režiséra Jurije Grymova z roku 2017.