Agathe Natanson

Agathe Natanson, narozená 14. listopadu 1946 v Paříži, je francouzská herečka, která se během své kariéry prosadila jak ve filmu, tak v divadle a televizi. Počátky kariéry a filmový průlom Agathe Natanson, vlastním jménem Nicole Andrée Natanson, začínala svou hereckou dráhu v divadle. Její talent nezůstal dlouho nepovšimnut a díky herečce Claude Gensac, která ji objevila na divadelních prknech, dostala v roce 1967 svou první významnou filmovou roli. Debutovala ve filmu Oscar (1967) režiséra Édouarda Molinara, kde ztvárnila Colette, dceru postavy ztvárněné Louisem de Funèsem a Claude Gensac. Tento film, který se stal jednou z nejslavnějších francouzských komedií, byl založen na divadelní hře a vyprávěl příběh bohatého průmyslníka Bertranda Barniera, který během jediného dne zjistí, že jeho dcera je těhotná, byl okraden svým zaměstnancem a další kalamity postihly jeho domácnost i podnikání. Filmová kariéra Po úspěchu filmu Oscar se Agathe Natanson objevila v dalším celovečerním filmu Quelqu'un derrière la porte (Někdo za dveřmi), ale větší slávu jí přinesla především televize a divadlo. K filmovému plátnu se výrazněji vrátila až v novém tisíciletí. V roce 2006 si zahrála roli rituální kněžky ve světoznámém thrilleru The Da Vinci Code (Šifra mistra Leonarda) režiséra Rona Howarda, kde se objevila po boku hvězd jako Tom Hanks a Audrey Tautou. V roce 2010 účinkovala ve filmu Certified Copy (Kopie mistra) uznávaného íránského režiséra Abbase Kiarostamiho, kde ztvárnila postavu ženy na náměstí. Tento film, ve kterém hlavní role hráli Juliette Binoche a William Shimell, byl oceněn na filmovém festivalu v Cannes. Certified Copy je pozoruhodný a provokativní romantický příběh, který se odehrává v Toskánsku a zpočátku se jeví jako přímočarý příběh dvou lidí, kteří se poznávají během odpoledne, ale postupně se odhaluje jako něco bohatšího, podivnějšího a složitějšího - mysl ohýbající reflexe o autenticitě, jak v umění, tak ve vztazích. V roce 2012 se objevila ve francouzské komedii Max režisérky Stéphanie Murat, kde ztvárnila roli označenou jako "La victime" (Oběť). Ve stejném roce účinkovala také v dramatu Rondo režiséra Oliviera van Malderghema, kde hrála po boku svého manžela Jeana-Pierra Mariella. Televizní a divadelní kariéra Agathe Natanson dosáhla značné popularity díky svým rolím v televizních pořadech jako Les Saintes Chéries, Barberina ou l'Oiselet vert, Le Jeune Fabre, Le Fol Amour de Monsieur de Mirabeau a La Maison des bois. Po určité přestávce se vrátila ke své kariéře na divadelních prknech. V televizi se později objevila mimo jiné ve čtyřech epizodách seriálu Capitaine Marleau, kde ztvárnila čtyři různé postavy. Její divadelní kariéra začala již během studií na konzervatoři, kdy jako studentka herectví účinkovala v roce 1966 v seriálu Au théatre ce soir v inscenacích Les jours heureux a A la monnaie du pape a také v Comédie-Française. V roce 1966 hrála Charlotte v inscenaci Dom Juan režiséra Antoina Bourseillera po boku Georgese Descrièrese a v inscenaci La Commère od Marivauxe v režii Michela Duchaussoye. Mezi její významné divadelní role patří účinkování v inscenacích jako L'Ascenseur électrique (1969), Et à la fin était le bang (1970), Les Amants terribles (1973), Un suédois ou rien (1990), Le dîner de cons (1994), Le Nouveau Testament (1999), À chacun sa vérité (2003) a Les Mots et la Chose (2007). Později také účinkovala v divadelní hře "Love Letters" (Milostné dopisy) Alberta Ramsdella Gurneyho v režii Benoita Lavigne, kde hrála po boku svého manžela Jeana-Pierra Mariella. Tato hra pojednává o nezdařeném milostném příběhu mezi mužem a ženou. Osobní život Po rozvodu s Henrim Piégayem se Agathe Natanson 14. října 2003 provdala za známého francouzského herce Jeana-Pierra Mariella, s nímž měla svatbu ve Florencii v Itálii. Z předchozího vztahu má dceru, která pracuje jako novinářka, a syna. Manželství s Jeanem-Pierrem Mariellem trvalo až do jeho smrti v roce 2019.