Lionel Ngakane

Lionel Ngakane (17. července 1928 – 26. listopadu 2003) byl jihoafrický herec, režisér a filmový průkopník, který se narodil v Pretorii v Jihoafrické republice. Patřil mezi významné osobnosti jihoafrické kinematografie a svou prací výrazně přispěl k rozvoji afrického filmu. Vzdělání a počátky kariéry Ngakane studoval na Fort Hare University College a na University of Witwatersrand. V letech 1948 až 1950 pracoval jako novinář pro časopisy Drum a Zonk, které patřily mezi přední intelektuální černošská periodika. Jeho filmová kariéra začala v roce 1950, kdy se stal asistentem režiséra a zároveň hercem ve filmové adaptaci románu Cry, The Beloved Country (1951) režiséra Zoltana Kordy. V tomto snímku ztvárnil postavu Absoloma. Krátce poté odešel do exilu ve Velké Británii, kde žil až do roku 1994, kdy se po pádu apartheidu vrátil do Jihoafrické republiky. Herecká kariéra Jako herec se Ngakane objevil v několika významných filmech. Mezi jeho nejznámější role patří účinkování ve snímku The Mark of the Hawk (1957), kde hrál po boku Earthy Kitt. Dále se objevil v televizních produkcích jako Quatermass and the Pit (1958) a ve špionážním seriálu Danger Man (1962) s Patrickem McGoohanem. Na divadelních prknech ztvárnil role v Errol Johnově hře Moon on a Rainbow Shawl a ve hře The Lion and the Jewel od Wole Soyinky, která byla uvedena v Royal Court Theatre v roce 1966. Během svého exilu v Británii pracoval také jako novinář pro časopisy Africa a West Africa a provozoval obchod se starožitnostmi, aby finančně podpořil svou filmařskou vášeň. Režisérská dráha Ngakane byl odhodlán stát se režisérem a v roce 1956 natočil svůj první krátký film Sunday in London. Tento devítiměsíční projekt mu pomohl otestovat technické dovednosti a připravit se na vytvoření svého prvního významného díla Vukani – Awake (1957), dokumentu o boji za osvobození Jižní Afriky. Šlo o první film v Jihoafrické republice natočený černošským Afričanem. Jeho nejslavnějším dílem je krátký film Jemima and Johnny (1965), inspirovaný rasovými nepokoji v londýnské čtvrti Notting Hill z roku 1958. Tento 29minutový snímek vypráví příběh dvou malých dětí – Johnnyho, syna bílého rasisty, a Jemimy, dcery karibských přistěhovalců, které společně prozkoumávají Londýn a jejich nevinný vztah ovlivňuje životy lidí kolem nich. Film získal ocenění na filmových festivalech v Benátkách a Rimini a stal se prvním černošským britským filmem, který získal mezinárodní filmové ocenění. Ngakane také režíroval dokumenty o apartheidu a africkém rozvoji, včetně dokumentu o Nelsonu Mandelovi. Přínos africkému filmu V 60. letech byl Ngakane zakládajícím členem Panafrické federace filmařů (FEPACI) a festivalu FESPACO (Panafrický filmový a televizní festival v Ouagadougou). V roce 1967 založil FEPACI jako lobbistickou skupinu na podporu afrických filmařů a později se stal jejím čestným prezidentem. Po návratu do Jihoafrické republiky v roce 1994 se věnoval rozvoji jihoafrického filmového průmyslu prostřednictvím Národní filmové a video nadace (NFVF), kde působil jako člen správní rady od roku 1999. Ocenění a odkaz Za svůj přínos filmovému umění získal Ngakane v roce 1997 čestný doktorát od University of Natal. V roce 2003 mu byl udělen jihoafrický Řád Ikhamanga ve stříbře za "mimořádné úspěchy v oblasti filmové tvorby a přínos k rozvoji filmového průmyslu v Jihoafrické republice a na kontinentu". Zemřel 26. listopadu 2003 v Rustenburgu v Jihoafrické republice ve věku 75 let. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím Nadace Lionela Ngakaneho, kterou založila jeho neteř Lerato Ngakane s cílem podporovat mladé začínající filmaře a překlenout mezeru mezi nimi a filmovými institucemi.