Carlos Muñoz

Carlos Muñoz Arosa (3. dubna 1919, Vigo, Španělsko – 15. dubna 2005, Madrid, Španělsko) byl španělský herec s bohatou filmovou, televizní a divadelní kariérou. Počátky kariéry Jeho herecká dráha začala v roce 1936, kdy debutoval na divadelních prknech v představeních jako Las Ranas a El Testamento. Skutečný průlom v jeho kariéře však nastal po skončení španělské občanské války, kdy se začal objevovat v mnoha válečných a vlasteneckých filmech, které byly v té době velmi populární. Z tohoto období pocházejí jeho spolupráce na snímcích Sin novedad en el Alcázar (1940), Escuadrilla (1941), Los últimos de Filipinas (1945) nebo El santuario no se rinde (1949). Filmová kariéra Přestože se Carlos Muñoz proslavil válečnými filmy, dokázal svůj repertoár rozšířit i o jiné žánry. Významnou roli ztvárnil v dramatu Marianela (1940) režiséra Benita Peroja, kde hrál po boku Mary Carrillo. Film byl natočen podle stejnojmenného díla Benita Péreze Galdóse. Během natáčení filmu Cristina Guzmán poznal svou budoucí manželku, herečku Martu Santaolallu, která ve snímku ztvárnila hlavní roli. Divadelní tvorba Souběžně s filmovou kariérou se Carlos Muñoz věnoval i divadlu. Na divadelních prknech ztvárnil role v mnoha významných inscenacích, mezi které patří Canción de cuna (1946) od Gregoria Martíneze Sierry, Seis personajes en busca de autor (1955) od Luigiho Pirandella, El Amor Tiene Su Aquel (1955) od Carlose Llopise, La Estrella de Sevilla (1958) od Felixe Lopeho de Vegy a ¿Dónde vas Alfonso XII? (1958) od Torcuata Lucy de Teny. Dále účinkoval v inscenacích jako Medea (1959), Don Juan Tenorio (1964) od Josého Zorrilly, De París viene mamá (1960) od Víctora Ruize Iriarta, Los derechos de la mujer (1962) a v několika hrách od Alfonsa Pasa, včetně Los Palomos (1964) a Nerón-Paso (1969). Televizní úspěch Vrchol své popularity Carlos Muñoz dosáhl v roce 1967, kdy získal roli hlavy rodiny Enriqueho Martíneze v populárním televizním seriálu La casa de los Martínez. Tento seriál, který se vysílal na španělské televizi až do roku 1971, vyprávěl o každodenním životě typické španělské rodiny. Seriál byl natolik úspěšný, že v roce 1971 vznikl stejnojmenný celovečerní film, ve kterém si Carlos Muñoz zopakoval svou roli. Pozdější kariéra Po skončení seriálu La casa de los Martínez se Carlos Muñoz vrátil k filmovému plátnu, kde ztvárňoval především vedlejší role. Objevil se například v komedii La graduada (1971) režiséra Mariana Ozorese, kde hrál po boku známé herečky Liny Morgan. Během své dlouhé kariéry účinkoval ve více než stovce filmů, přičemž jeho filmografie zahrnuje období od roku 1939 do roku 1991. Osobní život a odkaz Carlos Muñoz byl znám svou skromností a tím, že si svůj úspěch užíval v tichosti. Byl velkým fanouškem fotbalového klubu Celta Vigo z jeho rodného města. Během své kariéry spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi španělské kinematografie, včetně filmového producenta Cesárea Gonzáleze. Carlos Muñoz Arosa zemřel 15. dubna 2005 v Madridu, kde strávil většinu svého profesního života, ve věku 86 let, zanechávajíc za sebou bohaté herecké dědictví, které významně přispělo k rozvoji španělské kinematografie 20. století.