Breno Moroni

Breno Moroni Girão Barroso, známý jako Breno Moroni, se narodil 6. února 1954 v Petrópolis ve státě Rio de Janeiro v Brazílii. Je brazilským hercem, dramaturgem, divadelním režisérem, mimem a cirkusovým umělcem. Jeho všestranný talent zahrnuje také dovednosti jako malabarista, fakír, ekvilibrista, polykač ohně, kontorsionista, kaskadér, hlasatel a rozhlasový moderátor. Vzdělání a umělecké začátky Breno Moroni absolvoval Školu divadla F.E.F.I.E.G. v Rio de Janeiru v roce 1974 a později studoval na Akademii cirkusových umění Piolim. Jeho filmový debut přišel v roce 1984 ve snímku O Cavalinho Azul (The Little Blue Horse), dětském filmu režiséra Eduarda Escorela založeném na stejnojmenné divadelní hře Marie Clary Machadové. Film vypráví příběh chlapce Vicenteho, který hledá svého ztraceného koně, jenž je v jeho představách krásný modrý kůň, zatímco pro jeho rodiče je to jen starý hnědý kůň. Filmová kariéra v 80. letech V roce 1985 Moroni účinkoval v dystopickém sci-fi filmu Areias Escaldantes, který se odehrává v blízké budoucnosti v zemi zvané Kali, kde skupina mladých teroristů provádí loupeže, únosy a vraždy pod vedením tajemného šéfa známého jako "Entita". Následující rok se objevil ve dvou významných filmech - v hudebním dramatu Ópera do Malandro režiséra Ruye Guerry, adaptaci stejnojmenného muzikálu Chica Buarqueho, a v biografickém dramatu Com Licença, Eu Vou à Luta, které vypráví příběh mladé dívky Eliane bojující proti omezením své rodiny. V roce 1987 ztvárnil roli ve filmu Eternamente Pagu, biografii Patrície Galvão (známé jako Pagu), legendární osobnosti, múzy a aktivistky brazilského modernismu v umění od 20. do 40. let 20. století. V roce 1988 se objevil ve filmu Prisoner of Rio a v roce 1989 v historickém dramatu Sermões - A História de Antônio Vieira, které pojednává o životě jezuitského kněze Antônia Vieiry, považovaného za prvního brazilského spisovatele a jednoho z nejvýznamnějších tvůrců portugalského jazyka. Filmová kariéra v 90. letech a novém tisíciletí V roce 1990 Moroni hrál ve filmu O Quinto Macaco a v roce 1992 ve snímku Manôushe. V roce 1993 se objevil v postapokalyptickém sci-fi filmu Oceano Atlantis, který se odehrává v Rio de Janeiru po velké povodni, kdy bývalý policejní potápěč je propuštěn z blázince, aby našel poklad na dně oceánu. V roce 1996 účinkoval ve filmu Sambolico a v roce 1999 ve snímku O Tronco. V novém tisíciletí pokračoval v herecké kariéře filmy jako Sonhos Tropicais (2001), kde ztvárnil senátora Laura Sodré, My Father, Rua Alguem 5555 (2003), O Amigo Invisível (2006) a Anjos do Sol (Angels of the Sun, 2006), který získal cenu publika na Mezinárodním filmovém festivalu v Miami a cenu za nejlepší film na 34. filmovém festivalu Gramado. V roce 2007 se objevil ve filmu Show de Bola a v roce 2009 ztvárnil roli Dr. Pedra ve filmu Duas Mulheres (Two Women). Televizní a divadelní kariéra Kromě filmové tvorby se Breno Moroni věnoval i televizní práci. V roce 1988 pracoval v druhé verzi zaniklé TV Rio, kde uváděl klipy v pořadu "Radial Breno Moroni". Spolu se Selmou Vieirou, Marií Luciou Priolli a Adrianou Riemerovou se stal jedním z prvních VJ v brazilské televizi ještě před zahájením vysílání MTV Brasil. Zajímavostí je, že se objevil v úvodních titulcích telenovely O Salvador da Pátria (1989) jako postava Sassá Mutema místo skutečného herce Limy Duarteho. V průběhu své kariéry se Breno Moroni podílel na montáži 68 divadelních děl a účinkoval v přibližně sedmdesáti filmech. Jeho umělecká činnost přesáhla hranice Brazílie, když vystupoval ve třinácti různých zemích. Díky své všestrannosti a schopnosti ztvárňovat různorodé postavy se stal respektovaným hercem brazilské kinematografie.