Henryk Kuźniak

Henryk Kuźniak, narozen 17. března 1936 v Czeladzi, Polsko, je významný polský hudební skladatel, muzykolog a tvůrce filmové a televizní hudby. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti polské filmové hudby s rozsáhlou kariérou zahrnující více než 150 filmových a televizních projektů. Vzdělání a počátky kariéry Kuźniak absolvoval v roce 1953 Státní hudební školu Fryderyka Chopina v Będzině a následně vystudoval muzykologii na Varšavské univerzitě, kterou dokončil v roce 1959. Po studiích nastoupil do Studia dokumentárních filmů (Wytwórnia Filmów Dokumentalnych) ve Varšavě, kde pracoval dvacet let a zabýval se hudebním a zvukovým zpracováním tamních filmů. V letech 1968-1969 si doplnil vzdělání na Pařížské konzervatoři u Pierra Schaeffera v oboru "Classe de music fondamentalle et apliquee a l'audiovisuel" díky stipendiu francouzské vlády. Během pobytu v Paříži absolvoval také stáž ve skupině Groupe Recherchees Musicales u Françoise Bayla a Pierra Schaeffera, kde realizoval krátký experimentální film Wariacje obrazu i dźwięku. Filmová tvorba Jako skladatel filmové hudby debutoval v roce 1960 v dokumentu Siedliszcze režisérky Krystyny Gryczełowské. Největší popularitu mu však přinesla hudba k filmům režiséra Juliusze Machulského - Vabank (1981) a Vabank II, czyli riposta (1984). Mezi jeho další významná díla patří hudba k filmu Sexmission (1984, v originále Seksmisja), který se stal kultovním dílem polské kinematografie. Kuźniak je také autorem hudby k mnoha filmům režiséra Andrzeje Barańského, včetně oceňovaných snímků Kobieta z prowincji (1984), Kramarz (1990), Nad rzeką, której nie ma (1991) a Horror w Wesołych Bagniskach (1995). Spolupráce s významnými režiséry Henryk Kuźniak byl klíčovým skladatelem pro několik významných polských režisérů. Kromě již zmíněné spolupráce s Juliuszem Machulským a Andrzejem Barańským vytvořil pozoruhodnou hudbu pro filmy Grzegorza Królikiewicze, včetně jeho debutového celovečerního filmu Na wylot (1972), kde hudba plnila zvláštní narativní funkci. Spolupracoval také s Robertem Glińským a dalšími významnými tvůrci polské kinematografie. Jeho hudba zazněla v dokumentárních filmech jako Nie płacz (1972), Za ciosem (1976), Manekiny Tadeusza Kantora (1983) a Hommage a Beksiński (1985). Pedagogická činnost a ocenění Od roku 1964 působil Kuźniak jako profesor na Státní vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži, kde vyučoval po dobu 50 let. Jako hostující profesor přednášel také na Evropské filmové akademii ve Štrasburku (1989) a na Univerzitě Leonarda da Vinciho v Paříži (1998). Za svou tvorbu získal řadu ocenění, včetně ceny na Lubušském filmovém létě v Łagowě za hudbu k filmu Na wylot (1973), ceny na Festivalu polských hraných filmů v Gdaňsku za hudbu k filmům Vabank II, czyli riposta a Kobieta z prowincji (1985) a ocenění na Krakovském filmovém festivalu za hudbu k dokumentárním filmům Stworzyć wiatr, Fotografia jest sztuką trudną a Coś mi zabrano (1999). Odkaz a uznání V roce 2012 byla Henryku Kuźniakovi odhalena hvězda v Aleji slávy na ulici Piotrkowské v Lodži, což potvrzuje jeho významné postavení v polské filmové kultuře. Byl oceněn řadou státních vyznamenání, včetně Komandérského kříže Řádu znovuzrození Polska (2011) a titulu "Zasloužilý pro polskou kulturu" (2005). Jeho hudba k filmům Vabank a Seksmisja se stala ikonickou součástí polské filmové historie a přispěla k tomu, že tyto snímky získaly status kultovních děl.