Yukio Mishima

Yukio Mishima, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, narozen 14. ledna 1925 v Tokiu, zemřel 25. listopadu 1970 v Tokiu, byl významný japonský spisovatel, scénárista, herec a režisér. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů 20. století a jeho dílo je charakteristické svou bohatou slovní zásobou, dekadentními metaforami a propojením tradičních japonských a moderních západních literárních stylů. Literární počátky a vzdělání Mishima studoval na prestižní škole Gakushūin a později na Tokijské univerzitě. Jeho první povídka byla publikována již během prvního ročníku studia. Postupně se vypracoval v plodného autora, který psal romány, povídky, eseje a divadelní hry. Jeho první román "Zpověď masky" (Confessions of a Mask) je považován za klasické dílo moderní japonské literatury. V tomto autobiografickém díle mladý muž zápasí se svou homosexualitou a obtížemi spojenými s nepřizpůsobením se japonské společnosti. Mezi jeho další významná literární díla patří "Chrám zlatého pavilonu" (The Temple of the Golden Pavilion), "Žízeň po lásce" (Thirst for Love), "Zakázané barvy" (Forbidden Colours) a "Šum vln" (The Sound of Waves). Jeho poslední dílo, tetralogie "Moře hojnosti" (The Sea of Fertility), je považováno za jeho nejvýznamnější odkaz. Filmová kariéra Vedle své literární činnosti se Mishima věnoval také filmu, a to jak v roli scénáristy, tak herce. Jeho nejvýznamnějším filmovým počinem je krátkometrážní snímek Patriotism (Yūkoku) z roku 1966, který sám režíroval, napsal a ztvárnil v něm hlavní roli. Tento třicetiminutový černobílý němý film s dlouhými vysvětlujícími mezititulky vypráví příběh armádního důstojníka, který spáchá rituální sebevraždu seppuku. Film obsahuje vizuální odkazy na divadlo Nó, které Mishima obdivoval. Po Mishimově sebevraždě v roce 1970 jeho vdova Yōko požádala o zničení všech existujících kopií filmu, ale v roce 2005 byly originální negativy nalezeny v perfektním stavu v krabici od čaje v jejich tokijském domě. Jako herec se Mishima objevil v několika dalších filmech. V roce 1960 ztvárnil hlavní roli ve filmu Afraid to Die režiséra Yasuza Masumury, pro který také napsal a nazpíval titulní píseň. Dále účinkoval ve filmu Black Lizard (Kurotokage) z roku 1968, který režíroval Kinji Fukasaku. Tento film byl adaptací divadelní hry, kterou Mishima napsal na základě románu Rampa Edogawy. V Black Lizard se Mishima objevil v krátkém cameo jako muž, kterého hlavní postava zabije a promění v jednu ze svých oblíbených "panenek". Film byl v době svého uvedení v Japonsku populární, ale mezinárodní publikum si získal až později. Mishima se také podílel jako scénárista na filmu Natsuko's Adventure in Hokkaido (1953) a napsal několik dalších filmových scénářů, včetně adaptací svých vlastních literárních děl. Jeho díla byla i po jeho smrti adaptována do filmové podoby, například The Sailor Who Fell From Grace With the Sea (1975) nebo Conflagration (1978). Osobní život a tragický konec Mishima byl fascinován předválečnou japonskou historií a myšlenkou neporaženého, císařského Japonska. Založil pravicovou organizaci Tatenokai (Společnost štítu), která byla oddána samurajskému kodexu cti Bushido. Stal se odborníkem na tradiční bojová umění a zoufal si nad moderním Japonskem a potlačováním jeho tradiční minulosti. Dne 25. listopadu 1970, poté co doručil svému vydavateli poslední díl tetralogie "Moře hojnosti", Mishima a čtyři členové Tatenokai obsadili kancelář velitele vojenského velitelství poblíž centra Tokia. Mishima pronesl desetiminutový projev z balkonu k tisíci shromážděným vojákům, v němž je vyzval ke svržení japonské poválečné ústavy, která zakazuje válku a japonské znovuvyzbrojení. Když vojáci reagovali nepříznivě, Mishima spáchal seppuku tradičním způsobem - rozřízl si břicho mečem a následně byl sťat jedním ze svých následovníků. Tato šokující událost vyvolala mnoho spekulací o Mishimových motivech a zároveň lítost, že svět přišel o tak nadaného spisovatele. Odkaz a uznání Mishima byl pětkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu v 60. letech 20. století. Jeho život a dílo byly zvěčněny ve filmu Mishima: A Life in Four Chapters (1985) režiséra Paula Schradera, který je považován za jeden z nejlepších životopisných filmů všech dob. Mishimův odkaz přetrvává jako jednoho z nejvýznamnějších japonských autorů, jehož dílo se vyznačuje luxusním slovníkem, dekadentními metaforami, fúzí tradičních japonských a moderních západních literárních stylů a posedlostí jednotou krásy, erotismu a smrti.