Pietro Germi

Pietro Germi (14. září 1914, Janov, Itálie – 5. prosince 1974, Řím, Itálie) byl významný italský režisér, scenárista a herec, který se proslavil především jako průkopník neorealistického filmu a žánru commedia all'italiana. Raný život a vzdělání Germi se narodil v Janově do rodiny z nižší střední třídy. Jeho otec pracoval jako hotelový portýr a matka byla v domácnosti. V roce 1924 jeho otec zemřel a Pietro zůstal s matkou a třemi sestrami. Navštěvoval námořnickou školu, ale studium nedokončil. Později se přestěhoval do Říma, kde studoval herectví a režii na prestižní filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Během studií se živil jako komparzista, příležitostný herec, asistent režie a občasný scenárista. Počátky kariéry a neorealismus Germi debutoval jako režisér v roce 1945 filmem Il testimone (Svědek). Jeho raná tvorba byla silně ovlivněna italským neorealismem a zabývala se především sociálními problémy poválečné Itálie. Mezinárodní pozornost získal svým filmem In nome della legge (Ve jménu zákona, 1949), který vypráví příběh mladého soudce bojujícího proti mafii. Film se svou působivou kamerovou prací a využitím krajiny podobal italskému westernu a předznamenal pozdější tvorbu Sergia Leoneho. Následoval film Il cammino della speranza (Cesta naděje, 1950), na jehož scénáři spolupracoval Federico Fellini. Tento snímek zachycuje skupinu sicilských horníků, kteří po uzavření sirného dolu prodají vše, co mají, a vydají se na cestu do Francie za lepším životem. Film byl v roce 2008 zařazen italským ministerstvem kultury mezi 100 italských filmů, které je třeba zachovat pro budoucí generace. Vrchol kariéry a satirické komedie V 50. letech natočil Germi několik významných filmů, včetně Il ferroviere (Železničář, 1956), v němž sám ztvárnil hlavní roli strojvůdce Andrey Marcocciho. Tento film věrně zachycuje pracovní život té doby a přináší na světlo různé problémy, které charakterizují tento typ života. V 60. letech se Germi odklonil od sociálních dramat a začal se věnovat satirickým komediím, které mu přinesly celosvětový úspěch. Jeho film Divorzio all'italiana (Rozvod po italsku, 1961) s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli mu vynesl Oscara za nejlepší původní scénář a nominaci na nejlepšího režiséra. Film satiricky zobrazuje italské rozvodové zákony a vypráví příběh muže, který kvůli nemožnosti rozvodu manipuluje svou manželku k nevěře, aby ji mohl zabít "na obranu své cti" a oženit se s jinou ženou. Následoval film Sedotta e abbandonata (Svedená a opuštěná, 1964), který brutálně satirickým způsobem zobrazuje reakci rodiny na zneuctění dcery. Film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes a je považován za jedno z Germiho mistrovských děl. Mezinárodní uznání Vrcholem Germiho kariéry byl film Signore e signori (Ptáci, včely a Italové, 1966), který získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Tento film, složený ze tří satirických příběhů odehrávajících se v italském městě Treviso, se zaměřuje na pokrytectví a dvojí morálku italské buržoazie. Germi byl jedinečný svým přístupem k filmové tvorbě. Na rozdíl od svých současníků, jako byli Federico Fellini nebo Michelangelo Antonioni, vytvářel filmy, které byly přístupnější širšímu publiku. V Itálii prodával více vstupenek než Fellini, přestože mezinárodní kritika často jeho dílo nedoceňovala. Byl známý svou rezervovanou povahou, vyhýbal se novinářům a nikdy neposkytoval rozhovory. Osobní život a odkaz V osobním životě byl Germi dvakrát ženatý. Nejprve s Annou Bancio, s níž měl dceru Marialindu, a po rozvodu s Olgou D'Ajello, s níž měl tři děti: Francesca, Francescu a Armellinu. Zemřel 5. prosince 1974 v Římě na hepatitidu ve věku 60 let, v době, kdy byl na vrcholu své kariéry. Pietro Germi zanechal významný odkaz v italské kinematografii jako režisér, který dokázal spojit uměleckou kvalitu s komerčním úspěchem. Jeho filmy se vyznačují dynamickým střihem, moderním stylem a schopností pracovat s herci. Byl mistrem v zobrazování italské společnosti, jejích problémů a pokrytectví, a to vše s jemným smyslem pro humor a satiru. Jeho dílo zůstává důležitou součástí italského filmového dědictví.