Jack Millman

Jack Maurice Millman (21. listopadu 1930, Detroit, Michigan, USA – 6. října 2022, Gainesville, Florida, USA) byl americký hudební skladatel, jazzový trumpetista, aranžér a producent, který se proslavil především svou prací v oblasti filmové hudby a jazzových nahrávek. Hudební začátky a vzdělání Jack Millman se narodil do hudební rodiny – jeho otec Harry Millman byl kanadský koncertní pianista, který spolupracoval s hollywoodskými studii včetně 20th Century Fox. Jack se hudbě věnoval od útlého věku, nejprve se učil hrát na housle, později na kontrabas, než se nakonec usadil u trumpety. Studoval hru na trumpetu u uznávaných mistrů Rafaela Mendeze a Shortyho Rogerse, kompozici, orchestraci a aranžování pak u Alexandra Lasla a Erica Zeisla. Již během studií na vysoké škole složil orchestrální suitu Reflections in Thought & Conception a dirigoval její provedení univerzitním symfonickým orchestrem. Jazzová kariéra V pouhých 17 letech se Millman připojil k orchestru Lionela Hamptona na šestitýdenní angažmá v Los Angeles, které však bylo přerušeno jeho odvodem do armády. Po dokončení vojenské služby se vrátil k profesionální hudební dráze. V roce 1952 hrál a cestoval se Stan Kenton Orchestra a v roce 1955 se připojil k orchestru Péreze Prada, se kterým koncertoval po celém jihu Spojených států. Během 50. let nahrával pro různá hudební vydavatelství s mnoha různými sestavami svých jazzových skupin, ve kterých účinkovali renomovaní hudebníci jako Shelly Manne, Red Norvo, Chet Baker a Maynard Ferguson. V roce 1955 napsal svůj debutový album Jazz Studio 4, který byl nahrán v hollywoodských studiích Decca jako součást jejich série Jazz Lab. Následující rok vydal alba Blowing Up A Storm na malém labelu Era Records a Shades of Things to Come na Liberty Records, na kterém spolupracoval s Buddym Collettem, Jimmym Giuffrem, Donem Friedmanem a Harrym Babasinem. Filmová a skladatelská kariéra V roce 1962, ve věku 32 let, Millman ukončil svou kariéru trumpetisty a založil v Hollywoodu hudební knihovnu a studio, čímž se naplno přeorientoval na práci producenta a skladatele. Pokračoval v komponování, včetně skládání hudby pro filmové soundtracky. Mezi jeho nejznámější filmové práce patří hudba k filmu The Wife (2017), kde jeho skladba Da Bloosiest Blues zazněla na soundtracku tohoto oceňovaného dramatu s Glenn Close a Jonathanem Prycem v hlavních rolích. Dále složil hudbu k filmům The Danish Connection a The Black Bunch. Významnou položkou v jeho filmografii je také hudba k westernovému snímku Dr. Carstair's 1869 Love-Root Elixir (1972) režiséra Henninga Schellerupa. Pozdější kariéra a odkaz Se svým New World Symphony Orchestra uváděl své jazzové symfonie pro různé ansámbly. Koncem 70. let založil mediální společnost Startime Video Jukebox pro svůj vynález Video JukeBox, za který byl oceněn Smithsonianským muzeem americké historie, což bylo oznámeno v 98. kongresovém záznamu. V polovině 80. let se přestěhoval do Santa Fé, kde pracoval jako hudební kritik pro Santa Fe Reporter, produkoval četná vysílání pro místní stanice NPR a založil hudební společnost High Desert Beat Productions. V roce 2002 se se svou manželkou Joy přestěhoval na Floridu, kde pokračoval v komponování. Pro Symfonický orchestr Floridské univerzity dokončil své sedmé velké dílo, vytvořil čtyřvětou skicu (návrh) Symfonie č. 9 a dokončil suitu nazvanou Dream Sequence. Jack Millman zemřel 6. října 2022 ve věku 91 let v Gainesville na Floridě.