Klaus Miedel

Klaus Miedel (4. července 1915, Berlín – 31. srpna 2000, Berlín) byl německý herec a dabér, který se významně zapsal do historie německé kinematografie a dabingu. Počátky kariéry a divadelní tvorba Klaus Miedel absolvoval v letech 1933 až 1935 hereckou školu v Kolíně nad Rýnem a svůj divadelní debut zažil v roce 1935 jako Lucentio v Shakespearově hře Zkrocení zlé ženy na městském divadle v Trevíru. Následovala angažmá v Trevíru, Krefeldu a na několika berlínských scénách, včetně prestižního Theater am Schiffbauerdamm. Koncem třicátých let působil jako divadelní herec ve Frankfurtu nad Mohanem, kde ztvárnil hlavní role jako Fiesco ve Schillerově hře Spiknutí Fieska v Janově a Romea v Romeovi a Julii. Jako mladý herec často představoval typ mladého hrdiny a milovníka. Válečná léta Během svého angažmá v městském divadle v Krefeldu byl Miedel v roce 1939 povolán do Wehrmachtu a bojoval ve druhé světové válce. Po válce se vrátil k divadelní činnosti a od roku 1945 byl členem Sdružení německých divadelních umělců (GDBA), kde byl později oceněn všemi čestnými vyznamenáními této organizace. Filmová kariéra Ve filmové tvorbě se Klaus Miedel objevoval spíše sporadicky, přesto zanechal výraznou stopu v několika významných snímcích. Jedním z jeho prvních filmových počinů byla role Laskariho v historickém dramatu Die blauen Schwerter (The Blue Swords) z roku 1949. Film režiséra Wolfganga Schleifa vypráví příběh Johanna Friedricha Böttgera, vynálezce evropského bílého porcelánu. Miedel zde ztvárnil postavu řeckého mnicha Laskariho, který tvrdí, že umí vyrábět zlato a stane se učitelem hlavního hrdiny. Výraznější filmovou roli získal v roce 1966 v novém zpracování komedie Hokuspokus oder: Wie lasse ich meinen Mann verschwinden...? (Hokuspokus aneb: Jak nechat zmizet svého manžela...?) režiséra Kurta Hoffmanna. V tomto snímku, kde hlavní role ztvárnili Heinz Rühmann a Liselotte Pulver, hrál Miedel postavu pana Grahama. Film byl adaptací divadelní hry Curta Goetze a získal ocenění Filmband in Gold za výpravu. Téhož roku se objevil v televizním minisérii Rasputin, kde ztvárnil roli Sergeje Iliodora. Iliodor byl skutečnou historickou postavou, bývalým knězem, který nejprve Rasputina podporoval, ale později se stal jeho odpůrcem a kritizoval jeho sexuální eskapády a sebestřednost. Televizní tvorba V televizní tvorbě se Miedel objevoval častěji než ve filmech. Účinkoval v seriálech jako Die Wicherts von nebenan, kde hrál profesora Röchlinga, dále v seriálech Alte Gauner a Die Koblanks. Často se také podílel na vzdělávacích pořadech pro školní televizi. Dabingová kariéra Od roku 1949 pracoval Klaus Miedel intenzivně v rozhlase (RIAS Berlín) a v dabingu, kde se stal jedním z nejvytíženějších německých dabérů. V 50. letech byl pravidelným německým hlasem Deana Martina. Daboval také mnoho dalších zahraničních herců a propůjčil svůj hlas postavám v animovaných filmech a seriálech. Dětem 70. let utkvěl v paměti jako hlas mandrilího opičáka Daniela v tehdy populárním animovaném seriálu Kimba, der weiße Löwe (Kimba, bílý lev). V letech 1980 až 1989 namluvil v populární rozhlasové sérii Jan Tenner roli profesora Zweisteina. Byl také hlasem šerifa Donnerknalla v Pink Panther Show a v animovaném seriálu DuckTales – Neues aus Entenhausen namluvil Dagobert Duckova hlavního nepřítele Mac Moneysaca. Osobní život a odkaz Klaus Miedel byl od padesátých let dočasně ženatý s německou divadelní herečkou, rozhlasovou a dabingovou herečkou Hannelore Miedel, rozenou Koblentz, která byla mimo jiné angažována v Německém divadle v Hamburku. Zemřel 31. srpna 2000 ve věku 85 let v Berlíně a byl pohřben na hřbitově Waldfriedhof Zehlendorf. Jeho rozsáhlá dabingová tvorba a nezaměnitelný hlas zůstávají trvalou součástí německé filmové a televizní historie.